DÍL 1 - 8.1. TECHNIKY PROCHÁZENÍ MINULOSTI

Náš osobní příběh je zajímavá věc. Má v sobě jakési vrstvy. Když zpracujeme, vysdílíme a třeba i odpustíme (odpuštění se budeme věnovat později) nějakou souvislejší část příběhu a myslíme si, že máme konečně hotovo, objeví se hlubší vrstva a je potřeba začít nanovo. Zpracováním každé takové vrstvy se ale přibližujeme k okamžiku, kdy se již žádné další nadmíru bolavé vrstvy neobjevují. Znám z vlastní praxe lidi, kterým se podařilo tohoto zahlazení minulosti dosáhnout.

Abychom v sobě objevili tyto hlubší vrstvy, je obvykle potřeba použít nějakou speciální techniku, jež nám umožní vylovit z paměti vzpomínky, které jsou již hodně zasunuty. Takových technik je celá řada, a všechny vycházejí z toho, že naše dlouhodobá paměť funguje na principu asociací. Vzpomínky nejsou v naší paměti uloženy tak, jako třeba na počítačovém disku; nemají svoji konkrétní pozici, na kterou se dá přímo kliknout. Jsou pospojovány do řetězců vzájemných asociací. Když si vybavíme jednu vzpomínku, otevře se nám přístup k další vzpomínce a ta zase otevírá přístup k nějaké jiné vzpomínce.

Moderní neurologie objevuje to, co všímavý člověk ví už dávno: že paměť je distribuována po celém těle. Některé asociační řetězce je možné aktivovat konkrétní formou pohybu či stimulací určité části těla. Proto je běžné sdílení dobré doplnit třeba o intuitivní spontánní tanec a při něm si všímat vzpomínek, které tanec vyvolá.

8.1.1. Zpětné procházení minulosti

Zpětné procházení minulosti je velmi účinná technika, vhodná především pro pravidelné systematické prohledávání a zahlazování minulosti.

Najdeme si klidné místo, sedneme si a po nějakou dobu klidně dýcháme a pozorujeme svůj dech.

Vlastní procházení minulosti začínáme přítomným okamžikem a postupně se ve vzpomínkách posouváme zpět. Vzpomínáme, co bylo před několika sekundami, před minutou, před 10 minutami, před půl hodinou, před hodinou a tak dále. Určitou část minulosti si budeme schopni vybavit "plynule", od určité doby již bude vzpomínání "skokové" - budou se nám vybavovat jen jednotlivé události, mezi kterými bude časový odstup. Může se stát, že vybavování minulosti nebude lineární, ale bude mírně chaotické. Jedna vzpomínka vybudí asociaci na vzpomínku jinou.

Vzpomínky, které chceme zahladit, si poznamenáme na papír, abychom se k nim mohli minimálně jednou týdně vrátit a zahladit technikami popsanými níže.

Doporučuji provádět pravidelně, ideálně denně, nejlépe večer před usnutím.

8.1.2. Vizualizační vzpomínková meditace

Vizualizační vzpomínková meditace je obdobou procházení minulosti. Neprovádíme ji sami, ale s pomocí osoby, která nám dává pokyny, jakou vzpomínku si máme vybavit. Sedneme si v klidu a chvíli pozorujeme svůj dech, abychom se dostali do svého středu. Pak nás pomocník začne nahlas vybízet ke konkrétním vzpomínkám. Nejdříve nás žádá, abychom si vybavili vzpomínky z blízké minulosti – 5 minut, pak 15 minut, pak ráno, včera, poslední týden, poslední měsíc, poslední rok, posledních deset let, půlka života, začátek dospívání, puberta, pozdní dětství, rané dětství. Říká zhruba takovéto věty: „Teď nech přijít vzpomínku starou 5 minut. Nech ji přijít samovolně.“ Počká tak 1 - 2 minuty a pokračuje: „Teď se ponoř hlouběji v čase a nech přijít vzpomínku starou čtvrt hodiny. Znovu ji prožij. Vnímej ji všemi svými smysly.“ Počká opět zhruba minutu a pokračuje dále. Po vzpomínce na dětství nás navede na vzpomínky vyvolané asociací třeba se zvukem nebo barvou. Říká například: „Teď si vyber nějaký zvuk, který slyšíš, a nech se tímto zvukem přenést do další vzpomínky.“ Po pauze pokračuje: „Teď si vyber nějakou barvu. Nechej se touto barvou odvést do další vzpomínky.“ Opět čeká. V poslední části může pokyny zaměřit na konkrétní druh vzpomínek – vzpomínky, kdy nám bylo dobře, vzpomínky, kdy nám někdo ublížil, vzpomínky na konkrétního člověka… Úplně nakonec dává vždy pomocník tento pokyn: „Teď nech přijít závěrečnou nejdůležitější vzpomínku.“ Tady obvykle přicházejí vzpomínky, na které bychom si sami normálně nevzpomněli. Přicházejí z hlubokého podvědomí. Pomocník počká opět zhruba minutu. Pak nás začne vracet z minulosti do současnosti: „Teď vnímej svůj dech. Sleduj nádech … výdech … nádech … výdech. A teď dovol, ať tě dech vrátí zpět do tohoto času a prostoru. Vracej se zpátky sem, do tohoto času a prostoru. Vrať se sem na tuto židli. Až budeš připraven, otevři oči.“

Po této meditaci je dobré vzpomínky, zvláště ty z posledních částí meditace, zapsat na papír a použít je k práci na zahlazení. Často jsou to vzpomínky na něco, co je potřeba odpustit.

Tuto vzpomínkovou meditaci můžete dělat poměrně často. Vždy je ale potřeba mít záměr, jaký druh vzpomínek chcete objevit, a pak je třeba na nich nějakou dobu pracovat.  

Předchozí  Obsah  Další