DÍL 1 - 6.1. JAK PROBÍHÁ PRŮCHOD KRIZÍ

Vývoj člověka všemi stádii je řízen pohybem jakéhosi psychospirituálního těžiště člověka (autorem tohoto termínu je Bill Plotkin). Toto těžiště se obtížně definuje; je to souhrn podvědomých postojů, reakčních řetězců, hluboce uložených osobních hodnot a přesvědčení, spirituálních zkušeností a řady dalších věcí. Člověk vědomě neví, kde se u něj nachází toto těžiště a jak se pohybuje. Možná to trochu tuší někteří starší moudří lidé, někteří psychoterapeuti či kněží, kteří člověka na jeho životní cestě doprovázejí. Člověk si ale uvědomuje, kde si myslí, že se na své životní pouti nachází. Mimo období krizí, uprostřed jednotlivých stádií, si psychospirituální těžiště a uvědomění vývoje vzájemně odpovídají. V krizích se obvykle značně rozcházejí.

Abychom lépe pochopili, co se v krizi děje, představme si psychospirituální těžiště jako letce na paraglidingovém kluzáku a vědomí svého vývoje jako padákový vrchlík, na kterém letec letí. Padákové vrchlíky pro paraglide jsou zkonstruovány do tvaru křídla. Toto křídlo má přední stranu (odborně zvanou náběžná hrana) děravou. Těmito dírami proudí dovnitř křídla vzduch a křídlo tvaruje. 
Aby padákové křídlo fungovalo, musí se pohybovat oproti vzduchu dopředu. Jakmile se zastaví, vzduch se z komor křídla vypustí, křídlo se volně zkroutí a padák i s letcem spadne dolů na zem. Stejně tak člověk se ve svém vývoji nemůže zastavit. A když se z nějakého důvodu ve vývoji zastaví (například když je nesprávným zásahem a nasazením léků zastavena probíhající vývojová krize), dojde k pádu a někdy i k dramatickému narušení psychiky.

Za normálních podmínek se během klidného letu nachází vrchlík nad letcem. V takové situaci je let stabilní a naprosto bezpečný. Uvědomění si vlastního vývoje zhruba odpovídá poloze psychospirituálního těžiště. Rychlost letu vrchlíku se dá řídit řídicími šňůrami. Při jejichž zatažení se zadní (odtoková) strana prohne dolů, vrchlík se tím zpomalí, psychospirituální těžiště ale pokračuje svojí starou rychlostí dál. Výsledkem je, že se vrchlík posouvá dozadu za letce, a současně se kolem letce (fyzikálního těžiště soustavy letec + vrchlík) začne otáčet dolů. 
Když se přibrzdění padáku přežene, dojde k tomu, že se křídlo dostane dozadu za letce, přestane „táhnout nahoru“ a letec i s padákem padají po zádech na zem.
Stejně tak když se někdo snaží svůj vývoj (nebo ještě hůře cizí vývoj) brzdit, může dojít k drsnému pádu tvrdě na zem a k nějaké nevratné škodě či ke smrti. K brzdění vývoje dochází především kvůli špatné sociální komunikaci kolem člověka v krizi, strachu udělat obtížné a bolavé životní kroky, a především nevhodnou psychiatrickou a psychologickou péčí při zvládání příznaků vývojové krize.

Když se křídlo urychluje prošlápnutím tzv. speedu, což je zařízení, které zmenší prohnutí křídla padáku, dojde k tomu, že vrchlík tentokrát předbíhá letce - fyzikální těžiště.
Když se to přežene, dochází opět k pádu, ale tentokrát čelem dolů, navíc namotaný do padáku.
Když někdo urychluje svůj vývoj, může opět dojít k drastickému pádu, který může končit těžkými psychickými poraněními až smrtí. Urychlit vývoj lze například různými silnými duchovními zážitky a nevhodnými duchovními praktikami, používáním drog a halucinogenů, extrémní zátěží, nečekaným rozpadem vztahů (zvláště je-li to spojeno s neočekávaným přestěhováním se do jiného města či země) a podobně.

Během životních krizí dochází „ve vzduchu“ našeho života k turbulencím. Padák – naše uvědomění vývoje - je občas před a občas za psychospirituálním těžištěm a celá soustava je velmi nestabilní.

Je velmi důležité, aby byl člověk, který se nachází ve vývojové krizi, podporován někým, kdo je schopen ho touto krizí dobře provázet. Průvodce krizi ani neurychluje, ani nezpomaluje. A obvykle ani nezachraňuje. Jen člověka doprovází, vysvětluje situaci, občas podpoří a dodá naději, že vše bude zase dobré či ještě lepší. Je nutné, aby průvodce měl již svoji odpovídající životní vývojovou krizi za sebou a aby dobře rozuměl tomu, co se během této krize v člověku děje a jak mu může pomoci. Takovýchto zkušených průvodců je bohužel stále velmi málo.

Celý vývoj člověka si v analogii s letem na paraglidu můžeme představit jako etapový přelet Alp; osm horských hřebenů, mezi kterými jsou hluboká údolí s řekami. První hřeben je nejnižší a poslední nejvyšší. 

Celý přelet začíná na malinkém vršíčku před prvním hřebenem. Pilot se rozletí a musí se naučit vystoupat v termice kolem prvního hřebene postupně tak vysoko, až může hřeben přeletět.
Stoupavé kroužení v termice je učení se a současně plnění vývojových úkolů daného období života. Když to pilot zvládne, vyletí tak vysoko, že může první hřeben přeletět. Za hřebenem následuje přelet údolí. Opticky to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti je přelet údolí velmi složitý. Nejsou zde stoupavé proudy, a tak pilot s padákem při přeletu jen klesá.
Nad řekou jsou velké vzduchové turbulence – krizové období. Během tohoto přeletu musí pilot letět velmi pozorně, klidně a efektivně. Jakmile letí moc rychle nebo moc pomalu, ztratí výšku, údolí nepřeletí a spadne na zem. Tam si buď natluče, nebo musí pokračovat pešky až do míst, kde je dostatečná termika a výška, aby mohl opět vzlétnout. Když má štěstí a let přes údolí se mu podaří, doletí k druhému hřebeni, a na něm se opět točí v termických stoupavých proudech, dokud se nenaučí a nezvládne naplňovat vývojové úkoly tohoto období. Když se mu to podaří, přeletí druhý hřeben, a následuje přelet druhého údolí s turbulencemi. Když je opakovaně úspěšný, přeletí i poslední hřeben a letí úspěšně až k moři – ke smrti.

Z této analogie je vidět, že cesta je neustále náročná a v kterémkoli období života můžeme náhle a nečekaně drsně spadnout. Jak uprostřed vývojového období, tak během přechodové vývojové krize. Když spadneme a máme životní štěstí, žijeme dál, ale musíme pokračovat namáhavě pěšky a s velkou pravděpodobností nestihneme včas přejít všechny hřebeny a údolí. Ledaže by se nám zase někde podařilo nasednout na padák a trochu popoletět.

Kéž se vám podaří dlouhodobě dobře letět a překonat všechny hřebeny a údolí vašeho života.   



Žádné komentáře:

Okomentovat