DÍL 1 - 5. PRVNÍ KROKY NA CESTĚ

5.1. MALÉ MOUDRO NA ZAČÁTEK

Vzpomínáte si na to, jak jste se učili jezdit na jízdním kole? Tak jako snad každý, kdo se učil jezdit na kole, jste nejspíš často spadli, než jste začali alespoň trochu jezdit. Přirozeností jízdního kola totiž je, že když do něj strčíte, samo chvíli jede, a pak spadne. Dělají to všechna kola včetně těch, na kterých jezdí mistři světa. Když si na kolo poprvé sednete, během chvíle převáží přirozenost kola a vy i s kolem spadnete. Teď nastává klíčový okamžik. Buď si můžete říci: „Spadl jsem. To znamená, že jezdit na kole je jen pro vyvolené, kteří to umí. Já vyvolený nejsem a nikdy se na kole jezdit nenaučím. Už nikdy si na kolo nesednu, protože bych mohl spadnout, a padat z kola se nesmí, vypadá to hloupě, a navíc to bolí. JIŽ NIKDY!“ Nebo se můžete zvednout, usmát se a znovu si na kolo sednout a znovu zkusit jet. Když neděláte velkou vědu z toho, že občas spadnete a že se sem tam trochu odřete, brzy se stane zázrak: vznikne jakési člověkokolo, které má tu zvláštnost, že umí jet! Člověk sám o sobě jezdit nemůže, protože má nohy, a jízdní kolo taky samo o sobě jezdit neumí. Všimněte si, že nevíte, jak jste se to naučili; vaše hlava o kole neví nic nového. Naučili jste se to prožitkem a umí to vaše tělo.

Poučení: Abyste se něco naučili, musíte si dovolit dělat chyby. Ano, chybovat se smí, a dokonce přímo musí! NLP praví, že neexistují chyby, existují pouze zpětné vazby. Musíte na sebe nechat působit malou bolest, musíte vykročit za své limity, musíte experimentovat. Jinak se nic nenaučíte.

Pojďme se na učení jízdy na kole podívat ještě trochu podrobněji. Když nasednete a v první chvíli jedete, tak se nic neučíte. Když spadnete a jste na zemi, zase jste se nic nenaučili. Vaše tělo se naučilo něco nového ve chvíli, když jste se vychýlili z rovnováhy, a podařilo se vám situaci zvrátit a znovu člověkokolo uvést do rovnováhy! Opravdu se neučíme chybami, ale tehdy, když se začíná stávat chyba, a my ji svou pozorností zachytíme a vrátíme věci zpět do rovnováhy. Abyste se něco naučili, musíte si dovolit udělat chybu. To je první podmínka. Když chyba nastává, je třeba ji zachytit co nejdříve a snažit se ji napravit. Musíme být pozorní a hned opravovat vznikající chyby. To je podmínka druhá. V prostředí, které trestá chyby, se nic nenaučíte. V prostředí, které chyby jen toleruje, se taky moc nenaučíte. Činnost je potřeba opakovat tak dlouho, až přestanete chybovat úplně. Vytrvalost je třetí podmínka úspěchu v učení.

5.2. DRUHÉ MOUDRO NA ZAČÁTEK

Když se chcete dostat hodně vysoko, můžete pro to použít různé strategie. Jedna rychlá strategie je vzít dlouhou tyč, rozběhnout se, tyč zapíchnout a nechat se tyčí vynést nahoru. Když to budete umět jako Sergej Bubka, můžete takto skočit až do výšky 6 metrů. Jenže přeletíte laťku a začnete nenávratně padat zpět k zemi. Když se trefíte na žíněnku, je to celkem v pohodě. Když se trefíte jinam, tak to dost bolí.

Můžete si vybrat i jinou strategii. Můžete začít stavět pevné kamenné schůdky, každý vysoký 15 cm. Pokaždé ho pevně usadit, zabetonovat. Je to velmi pomalé. Jenže po těch schůdkách můžete vystoupat klidně až na Everest, a navíc víte, že nikam nespadnete.

Až budete procházet tuto knihu (či ať už se budete na cestě k seberozvoji či spiritualitě učit cokoli), nespěchejte. Stavějte pevné schůdky. Jednotlivá cvičení opakujte vytrvale a dostatečně dlouho a nesnažte se svůj vývoj urychlovat. Vypadá to sice jako pomalá cesta, ale možná si pamatujete bajku, ve které želva zvítězila nad zajícem.

Pořád prosím mějte na paměti, že ve všech cvičeních a metodách v této knize pracujete se svou psychikou a se svou duší. Pro obě platí, že jsou velmi křehké a je potřeba s nimi pracovat jemně, a současně je potřeba o malý kousek překračovat svoji komfortní zónu, aby došlo k nějakému posunu. Je to taková hodinářská práce. 

5.3. TANEC OBĚTI

Tanec oběti je cvičení, které vám umožní ve vlastním těle zažít, a tím postupně poznat vaši vnitřní oběť. Je to jakási psychická forma, která žije skoro v každém člověku a občas převezme vládu nad naším životem. Když se to stane, přestane se nám dařit a upadneme do nějaké kratší nebo delší krize. Možná, že oběť právě teď ovládá váš život. A možná že ne, třeba se s ní vůbec neznáte a myslíte si, že ve vás není. Taky jsem si to myslel, když mi bylo toto cvičení nabídnuto poprvé. Jak jsem se mýlil! Bylo to velké překvapení. Toto cvičení poskytuje možnost svoji oběť poznat a nedovolit jí, aby nás nevědomky ovládala.

Cvičení můžete provádět sami, ale je lepší, když vás při něm podpoří alespoň jeden další člověk. Čím více je lidí v podpoře, tím větší šance, že se dotknete nejhlubších částí vaší oběti, a tak ji dobře poznáte. Pro cvičení budete potřebovat nějaký buben, na který se bude udávat rytmus. Ideální je, když má buben každý z doprovodu.

Pokud cvičíte sami, nahrajte si rytmus bubnu na mobil a pak si nahrávku pusťte jako doprovod.

Vezměte buben. Po nějakou dobu se soustřeďte na svůj dech a poslouchejte svůj vnitřní rytmus. Ideální je, když se vám podaří slyšet rytmus svého srdce. Začněte pomalu odpovídat svému vnitřnímu rytmu na buben. Dělejte to nějakou dobu, dokud se rytmus nepromění v rytmus vaší oběti. Jakmile se to stane, naučte rytmus ostatní nebo si jej nahrajte na mobil. Délka nahrávky ať by měla být minimálně 10 minut, lépe 15 až 30 minut.

Ostatní v doprovodu hrají stále dokola váš rytmus (případně telefon hraje stále dokola váš rytmus). Zaposlouchejte se do rytmu, zavřete oči a nechte vaše tělo, ať začne libovolným způsobem na rytmus reagovat. Nijak to neřiďte. Plně se odevzdejte rytmu a nechte vaše tělo, ať se svobodně vyjádří pohybem. Možná se nebude pohybovat vůbec, možná to bude dělat jemně a pomalu, možná rychle až křečovitě. Možná budou vaše pohyby ladné, možná vůbec ne. Užijte si tento tanec oběti a nechte jej, ať vás prostoupí až do morku kostí. Tak se seznámíte se svojí obětí a budete ji znát skrze tělo, jeho pohyby a pocity, které pohyby ve vás vyvolaly.

Doporučuji si svůj tanec oběti nahrát (například mobilem), abyste jej mohli porovnat s tancem tvůrce, ke kterému se dostaneme na konci této knihy.

Pokud vás někdo doprovázel, oplaťte mu to a doprovázejte jej při jeho tanci oběti.

5.4. DENÍK VDĚČNOSTI

Deník vděčnosti je jednoduchá metoda, která vám zpříjemní závěr každého dne; i ve dnech, kdy vám není dobře, pomůže cítit se na konci dne lépe. Pokud se pro ni rozhodnete a zavedete ji jako pravidelný rituál, může vám doslova změnit život. Potřebujete k ní běžný diář, zápisník či pár listů papíru, tužku - a chvíli času na konci každého dne. Než jdete spát, najděte si klidné místo (třeba postel) a zamyslete se krátce nad uplynulým dnem. Uvědomte si věci či události, které byly dobré, ze kterých máte příjemný pocit, za které jste vděční. Nemusí to být nic “velkého”, stačí slunečný den, šálek čaje, milé setkání, úsměv či poděkování. Vyberte si tři až pět takových událostí a zapište si je. A pak za ně v duchu či nahlas poděkujte.

Věnujte se tomuto rituálu každý den, i tehdy, kdy jste unavení či máte pocit, že vám chybí síla. Když budete mít zápisník a tužku hned po ruce, zabere vám to opravdu jen pár minut. Vydržíte-li alespoň dva týdny, zjistíte, že jste vůči dobrým věcem vnímavější a že jich ve vašem životě jakoby přibývá. Stojí za to vyzkoušet to. V kapitole Zákon přitažlivosti si řekneme, čím to je, a v kapitole Vděčnost tuto metodu rozvineme a posuneme na vyšší úroveň.



Předchozí  Obsah  Další