18.1. Mužský pohled
Během své práce
s lidmi jsem vypozoroval, že jsou tři brány, které vedou k pocitu
štěstí. Jsou jimi Pozornost, Odpuštění a Vděčnost. O pozornosti a odpuštění je napsáno
v předchozích kapitolách.
Když jsme byli malí,
jedna z prvních věcí, které nás rodiče naučili, bylo poděkovat, když jsme něco
dostali. A je to dobře. Vděčnost je totiž jedním z nejvyšších vyjádření Lásky.
V okamžiku, kdy za něco děkujeme, přijímáme to do svého srdce, zahrnujeme to
pozorností a láskyplným pocitem.
K plnému otevření této
brány je třeba skoro nepřetržitého pocitu vděčnosti. Když budete pozorní,
uvědomíte si, kolik úžasného se ve vašem světě děje. Pomalu se učím děkovat
nejen za zřejmé dary, ale i za takové věci, že dojedu v pořádku při cestě autem
a nic se nestane, že mi neujede autobus a počká na mne, že mi naskočí „zelená
vlna“, když pospíchám, že se roztrhnou mraky a zasvítí slunce, že mi zaplatí
zákazník, že mne mysl ochránila svojí předtuchou …
Učím se vyjadřovat
vděčnost děkováním za každou službu, kterou mi někdo prokáže: za přinesení
jídla číšníkem, za otevření dveří, za dání přednosti, … Od učitele Ho´oponopono
pana Dr. Lena a od svatého Františka se učím děkovat všemu: zvířatům,
rostlinám, autu, které mne dovezlo, židli, na kterou si mohu sednout, vodě, kterou
mohu pít, vzduchu, který mohu dýchat, tělu, které dobře spolupracuje, mysli, která
dobře přemýšlí.
Obtížnějším stupněm už je
vděčnost za všechna příkoří, za své nepřátele, za lidi, kteří mi ublížili. To
jsou totiž situace, ve kterých se nejvíce dozvídáme sami o sobě, o svých
schopnostech, limitech a možnostech.
Každé ráno děkuji za
možnost prožít další den, den, kdy se mohu učit a radovat se. Každý večer
děkuji za vše, co jsem prožil, za to, že mám vedle sebe skvělou ženu, že mám skvělé
děti, za své rodiče, za tchána s tchýní, za každou možnost naučit se něco
nového, za každé setkání s lidmi.
Všude a vždy je
příležitost něčemu děkovat a udržovat si posvátný pocit vděčnosti.
18.2. Pohled ženy
Nepamatuji se, kdy přesně
jsem si v životě začala uvědomovat pocit vděčnosti, ale vědomě jej
prožívám od chvíle, kdy se mi narodila první z mých dcer. Poté, co se živá
a zdravá prodrala na svět, mě pocit vděčnosti zavalil jako záplavová vlna. Připadalo
mi neuvěřitelné, že mi tak krásné a dokonalé stvoření vyrostlo v břiše. Od
té doby jsem denně vděčná za všechno, co se během dne podaří, co proběhne tak,
jak má, co jde dobře či co mě příjemně překvapí. Jako šťastný rys své povahy
vnímám to, že si moc nepamatuji, co nešlo dobře a co se nepovedlo. Občas mi to
komplikuje práci, když dojde na hodnocení projektů či na SWOT analýzu a já mám
uvést všechny mínusy, hrozby, nezdary či neúspěchy, které nás v průběhu
projektů potkaly. Opravdu si je povětšinou nepamatuji. Až když mi je druzí lidé
připomínají, vyvstávají mi z hloubi paměti spolu s emocemi, které je
provázely, a já reaguji slovy „Jo no jó, to jsme tenkrát fakt podělali, to se (mi)
nepovedlo, to byl opravdu průšvih...“ Dobré situace si naopak uvědomuji
intenzivně, prožívám pocit vděčnosti, který je s nimi spojený, a
v duchu a někdy i nahlas za ně děkuji.
Vnímavost vůči dobrým
věcem v životě, prožívání vděčnosti a děkování za vše dobré – to může být
mentální technika, návyk, přístup k životu, osobní filosofie či určitý
druh modlitby. Myslím si, že praktikování vděčnosti záleží jen na našem
vlastním rozhodnutí. Pokud vděčnost v životě nepraktikujete a chtěli byste
to vyzkoušet, doporučuji začít jednoduchým deníkem vděčnosti, který je popsán
na začátku knihy, a postupně přejít k vyšší verzi, která je popsána dále.
Zaměření pozornosti na dobré věci v životě ve vás probudí příjemné pocity a
emoce, promítne se ve vašem těle a postupně změní nastavení vaší mysli. Když
prožijete sílu vděčnosti, naladíte se na pozitivní frekvence, stanete se
vnímavější vůči všemu dobrému, a náhle se zdá, jako by vám do života přicházelo
více a více toho, za co můžete být vděčni. Ruku v ruce s vděčností tak
přichází i hojnost. J
18.3. Deník vděčnosti II
Již na začátku knihy jsme
si ukázali, že je dobré si denně zaznamenávat, co dobrého se kolem vás děje.
Nyní tomu dáme větší řád, aby byl dopad ještě větší.
Jak název napovídá, deník
vděčnosti je formou autobiografického deníku, který si ale z událostí dne
vybírá jen ty, za které můžeme být vděčni. Vědomě se tak zaměříme na dobrou
část našeho denního příběhu. Není to objektivní realita, ale vědomé zúžení
skutečnosti. Toto zúžení na pozitivní (resp. pozitivně vnímané) skutečnosti
praktikované po dobu 40 dní pomůže překlopit naše zaměření na špatné a bolavé i
k tomu pozitivnímu, a tím nastavit rovnováhu. Pokud se pro deník vděčnosti
rozhodnete, první změny pocítíte už po sedmi dnech. Vytrvejte v tom. V deníku
vděčnosti je možné a vhodné pokračovat i po uplynutí 40 dní, ale doporučujeme
do něj začít zařazovat i negativní zkušenosti, neboť ty nás pozvedávají a učí
rychleji. Proto je dobré naučit se děkovat i za ně.
Deník vděčnosti si můžete vést v běžném diáři, můžete psát do příručního papírového deníčku, můžete využít připravené šablony ve wordu na www.janbim.cz , nebo v blízké budoucnosti využít i podpory webových stránek a aplikací na mobil, které umožní psát si deník kdykoliv a kdekoliv.
Deník vděčnosti by měl obsahovat alespoň tato následující pole. Ze začátku možná budete schopni zapisovat si jen do některého z nich. To nevadí. Uvidíte, že postupně se dostanete k tomu, že si něco zapíšete do každého z nich.
Do deníku můžete zapisovat souhrnně večer nebo lépe průběžně přes celý den. V prvních dnech budou zápisy možná jen krátké. Z praxe vím, že více se začíná objevovat někdy během druhého týdne. Ke konci 40 dní bývá již denní zápis velmi rozsáhlý. Je dobré se přibližně jednou za týden vrátit zpět ke starým zápisům. Všímejte si, jak se při čtení starých zápisů začíná ve vašem srdci rozlévat velký pocit vděčnosti.
- Datum. Zní to triviálně, ale bez datumu se vám bude obtížně s deníkem pracovat.
- Jméno osoby, které jsem věnoval dnešní den. Je to osoba, pro kterou jsem toho nejvíce udělal, za kterou jsem prosil ve svých denních modlitbách a na kterou jsem s láskou v srdci několikrát za den myslel. Každý den bych měl mít alespoň jednu takovou osobu.
- Seznam jmen osob, kterým jsem dnes pomohl nebo prospěl. Takových osob je obvykle za den hned několik. Protože ale nejsme pozorní, často si to ani neuvědomíme.
- Seznam jmen osob, které dnes pomohly nebo prospěly mně. Takových osob opět může být za den plno. Člověk, který mi dal přednost ve dveřích, řidič, který mi zastavil na přechodu, dítě, které se na mne usmálo. …
- Seznam věcí, které se mi dnes zdály krásné. Obvykle se pěkných věcí tolik nevšímáme, ale ony jsou neustále všude kolem nás. Když budete pozorní, objevíte mrazivý květ na okně, pěkný mrak, krásný východ nebo západ slunce, hezkou fotku, pěknou reklamu, …
- Seznam skutků, za které se dnes mohu pochválit. I kdyby vás dnes pochválil i někdo jiný, je třeba denně pochválit sebe sám.
- Příběh dne nebo tzv. „highlight“ dne („zlatý hřeb“ dne). Může to být jedna epizoda z celého dne, která vám přijde jako ta, za kterou jste nejvíce vděčni. Také to může být podrobný deník celého dne. Z vlastní praxe vím, že jsou dny, kdy si chci zaznamenat skoro všechno, a jindy jen to, co mi přijde jako podstatné.
Žádné komentáře:
Okomentovat