Doporučuji, abyste své
děti učili základním pravidlům zacházení s penězi již od školních let.
Začněte obálkovou metodou. Dětem na prvním stupni dávejte kapesné
v hotovosti. Sedněte si s nimi, vysvětlete jim, proč je dobré si
peníze rozdělit a šetřit si je, a pomozte jim založit si obálky třeba na nové
počítačové hry, dárky k Vánocům apod. Na obálky si mohou namalovat či
nalepit obrázky toho, co si za ušetřené peníze chtějí pořídit. Pokaždé, když
dostanou kapesné, dejte spolu peníze do příslušných obálek. Nechte je s
obálkami samostatně pracovat. Povídejte si s nimi o tom, jak s penězi
hospodaří. Pokud zjistíte, že dítě neodolá a peníze z obálek použije
jinak, nechte jej projít nepříjemnou zkušeností, ať mu peníze dojdou. Situaci
zachyťte a popovídejte si s ním, jak se to stalo. Je to pro něj výborná
škola.
Pro děti na druhém stupni
a na střední škole zřiďte obálkovou metodu pomocí bankovních účtů - viz výše. Některé
banky nabízejí účty pro děti nebo středoškoláky. Účet by měl mít internetové
bankovnictví. K primárnímu účtu nechte vystavit debetní kartu pro dítě.
Pracuje se úplně stejně jako v případě dospělého. Jen příjem není
z výplaty, ale přijde jako kapesné od rodičů. Doporučuji, aby přes účty
dítěte šly všechny peníze, které se ho týkají – obědy ve škole, tramvajenka,
mobil, kroužky. Získá tak povědomí, jak je život nákladný, bude realističtější
ve svých nárocích a má šanci naučit se správu peněz v období, kdy má svých
peněz málo, a v dospělosti to pak pro něj bude automatické.
Ingrid si také myslela,
že se naučila zacházet s penězi již v dětství. V průběhu mateřské
dovolené ale zjistila, že se to bude muset naučit ještě jednou, tentokrát pokud
možno pořádně. Pomohlo jí, když si na každý měsíc zavedla jednoduchý papír
s kolonkami „domácnost“, „platby“ a „další výdaje“, ten si magnetem
přicvakla na ledničku, a každý den do něj pak s manželem zapisovali
všechny výdaje a platby, které toho dne uskutečnili. Nejenže tak Ingrid získala
přehled, kam všechny ty peníze „mizí“, ale v číslech se poměrně rychle
zorientovaly i tehdy malé dcery a získaly konkrétní představu, kolik co stojí (když
došlo na placení, s oblibou pak používaly větu „Vždyť víš, že děti jsou drahé!“).
Papírový přehled o měsíčních výdajích máme na ledničce dodnes a nelitujeme
každodenní ruční práce, která je k zápisu potřeba; při výměně názorů kolem
rodinného hospodaření s penězi nám tento přehled dodává potřebná fakta.
15.5. Finanční poradce ano či ne?
Finanční poradce je
člověk, který pomáhá laikovi nastavit správu jeho peněz a finančních produktů,
a zároveň (resp. především) je to také prodejce finančních produktů. Poradce
zastupuje buď jednu bankovní skupinu (např. Česká spořitelna, ČSOB, KB),
případně pojišťovnu (např. UNIQA, Česká pojišťovna, Kooperativa), nebo
reprezentuje firmu finančních poradců (např. Partners, OVB, ZFP, …). Finanční
poradce z jedné bankovní či pojišťovací instituce vám může nabídnout
obvykle detailní znalost produktů své firmy. Poradci z firem finančních
poradců vám mohou nabídnout služby napříč celým trhem, nebo alespoň částí trhu.
Pro některé typy finančních produktů, především pro životní pojištění, musí mít
finanční poradce státní akreditaci.
Většina prodejců říká
klientům, že pro ně pracuje zdarma, protože je vyplácí provizí finanční
instituce. To ale není pravda. Poradce platí klient, jen ne přímo. Provize je
zahrnuta v ceně finančního produktu; je ale vyplacena jen tehdy, když
dojde k uzavření nové smlouvy. Proto je finanční poradce motivován
k tomu, aby při každé návštěvě u klienta nějaké staré smlouvy zrušil a
nastavil nové. A pro klienta je to téměř vždy nevýhodné!
Pro finanční produkty
platí jednoduché pravidlo: stačí jeden od určitého druhu. Jedna životní
pojistka (pokud vůbec nějaká), jedno pojištění domácnosti, jeden penzijní fond
(třetí pilíř), jedno stavební spoření (případně pro každé z dětí jedno
stavební spoření). Finanční poradci vám budou doporučovat především ty
produkty, u kterých je jejich provize vysoká. To platí zejména u životního
pojištění (poradce dostane tisíce až desetitisíce z jedné uzavřené
smlouvy). Platí, že čím starší klient je, tím dražší je uzavřené pojištění,
neboť pro pojišťovnu je starší člověk rizikovější. Proto pokud se rozhodnete
pro životní pojistku, vyplatí se uzavřít ji ještě v mládí (obvykle
s nástupem do zaměstnání), a pak již jen upravovat její parametry, ale
smlouvu nerušit!
Jestliže se rozhodnete
využít služby finančního poradce, doporučuji nechat si udělat nabídku na správu
jednotlivých smluv od vícero finančních poradců. Je důležité jim ale předem
říci, že se budete rozhodovat na základě vícero nabídek; pak totiž poradce
nehraje na sebe a vlastní prospěch, ale snaží se udělat nastavení smluv tak,
abyste si vybrali právě jeho. Nabídky jsou nezávazné a vy se vždy můžete rozhodnout,
že služby poradce ve financích odmítnete. Drtivá většina lidí s běžným
příjmem si dokáže svoje finance spravovat sama a finančního poradce
nepotřebují. Pokud už nějaké finanční poradenství potřebujete, doporučuji
zeptat se vašeho bankovního poradce, který se o vás stará tam, kde máte svůj běžný
účet.
15.6. Co dělat ve finanční krizi?
Když se stane, že vám
peníze dojdou, hlavně nezmatkujte. Pokud finanční krize teprve začíná (což
znamená, že vám chybí tisíce korun), sedněte si a udělejte si finanční rozvahu:
Sepište si všechny své plánované příjmy na další tři měsíce a stejně tak
všechny své náklady na další tři měsíce. Začněte náklady nutnými: poplatky
státu (sociální a zdravotní pojištění, daně, …), poplatky finančním institucím (splátky
půjček), poplatky za bydlení (nájem, energie) a nutné jídlo, včetně peněz na
obědy pro děti ve škole. Pokud tyto nutné náklady jste schopni uhradit a něco
vám z příjmů zbude, pak je to dobré. Prostě se na několik měsíců omezíte: kupujte
a vařte levné jídlo, jezte doma a do práce si noste jídlo z domova, nekupujete
si noviny, časopisy, oblečení a jiné dočasně zbytné věci, změňte tarif na
mobilu a volejte jen v nutných případech, zrušte všechny výdaje, které se
dočasně dají zrušit.
Když nevyjdete, je situace
horší. Přesto zachovejte klidnou hlavu – a začněte komunikovat. Obejděte
zdravotní pojišťovnu, správu sociálního zabezpečení a další instituce, kterým musíte
pravidelně platit, a domluvte si s nimi splátkový kalendář. Obvykle jsou
nepříjemní, ale domluvit se s nimi dá, jen je třeba s nimi
komunikovat včas a pravdivě. Když o vaší kritické situaci vědí přímo od vás, je
pravděpodobné, že hned nespustí exekuční řízení. Současně hledejte jakékoli
legální formy příjmu. Na úřadu práce (odbor sociálních věcí) si domluvte
podporu v nouzi. Najděte si dočasnou brigádu. Prodejte něco ze svého
majetku.
Pokud jste ve velké
finanční krizi – v řádu více než jednotek tisíc korun, pak je situace vážná.
Opět platí, že hlavně je potřeba komunikovat. Na internetu si najděte například
www.soscentrum.cz nebo www.financnitisen.cz. Zde najdete odborné rady a první pomoc. Případně
se můžete obrátit na neziskovou organizaci Pomoc v nouzi o.p.s (www.pomocvnouziops.cz).
Obvykle v takové
situaci nezbude, než se zadlužit. Pokud nezvládáte splácet staré dluhy, můžete
je přefinancovat jiným úvěrem. Tento nový úvěr se použije na vyplacení starých
dluhů (zvláště když jich bylo více) a splácí se splátkou, která je menší, než
byly splátky původní. Důležité je, aby tento nový úvěr měl co nejmenší úrok a neměl
skryté pasti typu pokut za nějaké drobnosti. A opět platí: najděte si jakékoli
zdroje legálního příjmu (lépe placená práce, brigáda, placená výpomoc ad.),
které vám pomohou dluhy splácet.
Žádné komentáře:
Okomentovat