Z druhého pohledu se na
vztahové krize můžeme podívat tak, že jde o energii. Z kapitoly o energii už
víme, že z dětství máme pravděpodobně osvojené energetické strategie agresor, lituj mne, tazatel a rezervovaný a získáváme jejich prostřednictvím
podvědomě mentální energii od druhých lidí. Ve vztazích tyto strategie dále zdokonalujeme.
Vytváříme trojúhelníky závislosti.
V trojúhelníku
závislosti existují tyto tři figury: oběť,
agresor a zachránce. Všichni tři
se potřebují navzájem a druhé dva využívají proto, aby od nich získali
pozornost, a tím i energii. Pojďme se na ně podívat blíže.
Oběť je základní figurou trojúhelníku. Nachází se v situaci, která ji
ohrožuje. Útočí na ni nějaký agresor.
Agresor je buď konkrétní osoba nebo instituce či „celý svět“. Někdy je oběť agresorem fyzicky nebo psychicky týrána.
Skoro vždy oběť hraje energetickou strategii lituj mne. Touto strategií k sobě přitahuje pozornost agresorů kolem sebe, a současně
přitahuje pozornost zachránců, kteří
jdou oběť před agresorem zachránit.
Když oběť nemá agresora ani zachránce, musí se o sebe chtě nechtě postarat
sama. Když to nezvládne, končí v lepším případě v sociální síti,
v horším případě smrtí.
Agresor je silným hráčem trojúhelníku. Energii získává ze strachu, který vyvolává
v oběti, a v souboji, který
svede se zachráncem. Agresorem se
často stávají dřívější oběti. Když nemá žádnou oběť, je agresor odkázán
sám na sebe.
Zachránce je velmi silným hráčem trojúhelníku. Energii získává z vděčnosti oběti a ze souboje s agresorem. Často získává energii i
z dalšího okolí, protože vypadá šlechetně. Ve skutečnosti potřebuje oběť i agresora. Bez nich nemá kde předvést svoji sílu.
Někdy se trojúhelník
zmenší jen na dva aktéry – oběť a agresor nebo oběť a zachránce. Třetí
figuru pak může suplovat některá instituce nebo stát.
Jednotlivé figury si své
pozice v trojúhelníku mohou snadno zaměňovat. Určitě jste již viděli chudinku
ženu slovně či fyzicky napadanou vlastním mužem, která vzápětí napadne
kolemjdoucího zachránce, který jí chtěl pomoci. Podobně se zneuznaný zachránce
lehce stane agresorem. Vývoj v trojúhelníku je obvykle značně dynamický, přesto
ale aktéři některou z rolí preferují.
Z trojúhelníku
závislosti lze vystoupit tehdy, když si některá z figur uvědomí svoji hru,
přestane ji hrát a podpoří zbylé dva, aby svoji hru také prohlédli a ukončili
ji. Důležité je opět pojmenování energetických strategií. Největší šanci ze hry
vystoupit má zachránce. Často pomůže,
když do trojúhelníku vstoupí někdo další, kdo nezachraňuje oběť, a přeruší
energetické vazby (může to ale dopadnout tak, že se na něj vrhnou všichni tři).
Někdy je trojúhelník
závislosti jediným pojítkem, který drží vztah pohromadě. Znal jsem rodinu, kde
otec pil, mlátil ženu a synové byli jejími zachránci. Pak otec odešel na léčení
a byl v něm úspěšný. Do půl roku se rodina rozpadla, protože ztratila
jediné pojítko, které ji drželo pohromadě. Pojítkem byl pijan a strachy
jednotlivých členů rodiny.
S tématem
trojúhelníku závislosti jsem se seznámil na semináři psychologů Lubomíra Kobrle
a Yvonny Lucké. Často o nich slyším na doprovázených poutích. Tam se také odhaluje
jejich primárně energetická podstata.
Žádné komentáře:
Okomentovat