DÍL 1 - 14.4. TROJÚHELNÍK ZÁVISLOSTI

Z druhého pohledu se na vztahové krize můžeme podívat tak, že jde o energii. Z kapitoly o energii už víme, že z dětství máme pravděpodobně osvojené energetické strategie agresor, lituj mne, tazatel a rezervovaný a získáváme jejich prostřednictvím podvědomě mentální energii od druhých lidí. Ve vztazích tyto strategie dále zdokonalujeme. Vytváříme trojúhelníky závislosti.
V trojúhelníku závislosti existují tyto tři figury: oběť, agresor a zachránce. Všichni tři se potřebují navzájem a druhé dva využívají proto, aby od nich získali pozornost, a tím i energii. Pojďme se na ně podívat blíže.

Oběť je základní figurou trojúhelníku. Nachází se v situaci, která ji ohrožuje. Útočí na ni nějaký agresor. Agresor je buď konkrétní osoba nebo instituce či „celý svět“. Někdy je oběť agresorem fyzicky nebo psychicky týrána. Skoro vždy oběť hraje energetickou strategii lituj mne. Touto strategií k sobě přitahuje pozornost agresorů kolem sebe, a současně přitahuje pozornost zachránců, kteří jdou oběť před agresorem zachránit. Když oběť nemá agresora ani zachránce, musí se o sebe chtě nechtě postarat sama. Když to nezvládne, končí v lepším případě v sociální síti, v horším případě smrtí.

Agresor je silným hráčem trojúhelníku. Energii získává ze strachu, který vyvolává v oběti, a v souboji, který svede se zachráncem. Agresorem se často stávají dřívější oběti. Když nemá žádnou oběť, je agresor odkázán sám na sebe.

Zachránce je velmi silným hráčem trojúhelníku. Energii získává z vděčnosti oběti a ze souboje s agresorem. Často získává energii i z dalšího okolí, protože vypadá šlechetně. Ve skutečnosti potřebuje oběť i agresora. Bez nich nemá kde předvést svoji sílu.

Někdy se trojúhelník zmenší jen na dva aktéry – oběť a agresor nebo oběť a zachránce. Třetí figuru pak může suplovat některá instituce nebo stát.

Jednotlivé figury si své pozice v trojúhelníku mohou snadno zaměňovat. Určitě jste již viděli chudinku ženu slovně či fyzicky napadanou vlastním mužem, která vzápětí napadne kolemjdoucího zachránce, který jí chtěl pomoci. Podobně se zneuznaný zachránce lehce stane agresorem. Vývoj v trojúhelníku je obvykle značně dynamický, přesto ale aktéři některou z rolí preferují.

Z trojúhelníku závislosti lze vystoupit tehdy, když si některá z figur uvědomí svoji hru, přestane ji hrát a podpoří zbylé dva, aby svoji hru také prohlédli a ukončili ji. Důležité je opět pojmenování energetických strategií. Největší šanci ze hry vystoupit má zachránce. Často pomůže, když do trojúhelníku vstoupí někdo další, kdo nezachraňuje oběť, a přeruší energetické vazby (může to ale dopadnout tak, že se na něj vrhnou všichni tři).

Někdy je trojúhelník závislosti jediným pojítkem, který drží vztah pohromadě. Znal jsem rodinu, kde otec pil, mlátil ženu a synové byli jejími zachránci. Pak otec odešel na léčení a byl v něm úspěšný. Do půl roku se rodina rozpadla, protože ztratila jediné pojítko, které ji drželo pohromadě. Pojítkem byl pijan a strachy jednotlivých členů rodiny.

S tématem trojúhelníku závislosti jsem se seznámil na semináři psychologů Lubomíra Kobrle a Yvonny Lucké. Často o nich slyším na doprovázených poutích. Tam se také odhaluje jejich primárně energetická podstata.



Žádné komentáře:

Okomentovat