14.1. Mužská kapitola o vztazích
Na doprovázených poutích,
kdy chodíme s klientem po lese a povídáme si o jeho životě, jsou vztahy
nejčastějším tématem. Z toho vyvozuji, že vztahy jsou, spolu se zdravím,
zdrojem nejhlubších krizí.
Vztahy vytvářejí jeden z rozhodujících
rámců našeho života. Od dětství se postupně zvětšuje počet lidí, se kterými
jsme v nějaké formě vztahu. Některé vztahy nás provázejí velkou částí
našeho života (např. rodiče), a některé mají dočasný charakter. Bez
mezilidských vztahů bychom nebyli lidmi. Od druhých se učíme skoro všechno, co
v životě umíme, to, jak reagujeme i co si myslíme. V kapitole o
energii jsme si dokonce ukázali, že vztahy jsou pro nás rovněž zdrojem energie.
Kdysi jsem byl na jednom
semináři o time managementu. Z technických fines správy svého času si už
moc nepamatuji. Pamatuji si ale příběh, který nám lektor vykládal. Říkal, že se
jednou vrátil ze semináře domů a na stole ležel vyplněný nějaký formulář. Nic
nečetl a jen se zeptal své ženy, co to je. Odpověděla: „Žádost o rozvod. Už je
ode mne vyplněná. Máš zítřek na to, abys mne přesvědčil, že se mnou chceš žít.
Jinak ji podám.“
Z tohoto příběhu
jsem pochopil, jak je to v partnerském vztahu. Neplatí věčné sliby. Jsme
stále svobodní. Každý den, stále znovu a znovu se oba partneři rozhodují, zda
ve vztahu chtějí pokračovat, nebo ne. Jeden i druhý se mohou svobodně
rozhodnout: „NE. Já už pokračovat nechci.“ Když se rozhodnu „ANO, pokračovat
chci“, pak dělám vše pro to, aby se druhý partner také mohl svobodně rozhodnout
ANO. Nemůžu ho nutit, ale můžu se o vztah starat tak, aby v něm druhému bylo
dobře a současně aby v něm bylo dobře mně. To neznamená, že utíkám ze
vztahu při první bolístce. Naopak. Bolístky překonávám docela dlouho, hledám
dobré a pozitivní věci, jsem vytrvalý. Ale ne napořád, ne automaticky. Když
uteču při prvních potížích, nikdy vztah nevybuduji. Když se vztah vyčerpal, já
v něm již nechci být, a přesto zůstávám, pak bráním tomu, aby se můj život
posunul kupředu a aby vznikl nějaký lepší vztah.
Znám několik párů, které
žijí tímto svobodným způsobem, a jejich vztah je pevný, a přitom volný. Také
znám mnoho příběhů, kde je to jinak. Partneři se ve vztahu navzájem jistí
smlouvami, majetkem, dětmi. Jeden je na druhém závislý, vzájemně se kontrolují
a podezírají, ale nežijí spolu šťastně a bohužel nejsou šťastné ani jejich
děti.
O vztah s mojí ženou
pečuji především tím, že jí věnuji pozornost. Když jedu z práce domů,
naladím se na ni a rozmýšlím si, co jí řeknu. Když se setkáme, skoro vždy se obejmeme
a políbíme. Pak přiměju ženu, aby mi povídala o tom, co se dělo přes den. Také
sdílím své zážitky. Většinou to navodí dobrou atmosféru, a někdy to nevyjde.
Mně nebo jí se přes den stalo něco, co zapříčinilo špatnou náladu nebo nějaké
bolavé emoce. Nevadí; příště se stejně znovu připravím. Mnohokrát za den se své
ženy „jen tak mimochodem“ dotknu. Často si navzájem říkáme: „Miluji tě“.
Dokonce na to máme své zkratky do smsek. Každý den ji udělám něčím radost a ona
zase mně. Obvykle je to jen nějaká drobnost.
Podobně se starám o další
vztahy, ve kterých jsem partnerem – moje dospělé děti, blízcí spolupracovníci, blízcí
kamarádi. Vždy je základem pozornost.
Ještě větší důraz je
třeba klást na vztah k sobě. I sobě bychom měli být dobrými partnery a
dobře se o sebe starat. I tady je základem pozornost. Jen ten rozchod není tak
jednoduchý. J
14.2. Ženská kapitola o vztazích
Vztahy jsou jednou ze
základních esencí naší spokojenosti a pocitu štěstí v životě Ženy si to
zpravidla dobře uvědomují a většina je připravena i ochotna do vztahů investovat
a pečovat o ně; občas i za cenu obětování vlastních potřeb. Nedávno jsem
litanii "Když já se tak snažím, a oni to vůbec neoceňují!!” řešila s
kamarádkou. Domluvily jsme se, že se manžela a dospívající dcery zeptá, co je
pro ně doma vlastně důležité a co je činí spokojenými. A nezbylo, než si
přiznat, že jen málo z toho, co všechno pro ně dělá, opravdu potřebují a ocení.
Rázem získala poměrně dost volného času pro sebe.
Rozdílnost v potřebách a
očekávání mužů a žen ve vztazích hezky popsal Stanislav Kratochvíl, klinický
psycholog věnující se mimo jiné manželské a párové terapii. Pro ty
nejdůležitější potřeby zvolil jednoduché zkratky: zatímco žena očekává PO-PO
(posedět a popovídat si), DU-PO (duševní porozumění), VY-PO (vycítit, co žena potřebuje)
a VY-CE (vyjadřovat lásku celým svým životem), muž očekává U-U (uvařeno a
uklizeno), SE-ZA (sex, kdy se mi zachce), O-STA (obdiv stále) a NE-STA (nezatěžovat
starostmi). Jakkoli nám tento výčet potřeb může připadat úsměvný či zjednodušující,
je z něj patrné, že jde o dva zcela rozdílné světy.
Podle mně platí, že když
je spokojená žena, je spokojená celá rodina. Mužům tedy stojí za to udržovat
nás spokojené. Vzhledem k oněm rozdílným světům je ale dobré vědět, co vlastně
ve vztahu potřebujeme, a partnerovi o tom říci. Často slýchám větu „Jestli mě
má rád, tak to vycítí.” Nevycítí; to, co muži vycítí, je naše nespokojenost.
Pro spokojené a
harmonické vztahy (nejen s partnerem, ale i s dětmi, v práci atd.) obecně
platí, že více než 50% sdělení, která si s druhými vyměníte, by mělo být pozitivní.
Znamená to vysokou vnímavost vůči všemu, co se daří, co je fajn a co si zaslouží
uznání. Navrhuji proto všímat si všeho, co je na druhých lidech dobré a co se
vám líbí, a mluvit o tom. Podle zákona přitažlivosti začne pak množství
pozitivních situací a prožitků ve vašich vztazích narůstat. Jestliže vám takový
způsob vnímání partnera či druhých lidí není vlastní a chcete se to naučit,
připojte každý den k deníku vděčnosti i zamyšlení nad tím, co dobrého jste na
partnerovi, dětech či kýmkoli dalším, s kým chcete mít lepší vztah, během dne
vypozorovaly a co se vám líbilo - a zapište si to.
Mluvte rovněž o tom, co
vám v partnerství nevyhovuje. Snažte se ale nevyčítat a nekritizovat. Namísto toho
popište, co vám vadí, mluvte o svých pocitech a o tom, co byste potřebovaly
místo toho, co nevyhovuje. Ušetřete partnera formulace “Ty jsi hroznej, nikdy
mi s ničím nepomůžeš, ty mě snad vůbec nemáš rád!”, a namísto toho mu sdělte:
“Když mi nepomáháš, jsem naštvaná, je mi to líto a jsem unavená. Potřebovala
bych se domluvit, jak si tu práci a povinnosti rozdělíme.” Jestliže partner
není ochoten řešit danou věc ihned, domluvte se s ním, že to dořešíte třeba
druhý den a že budete rády, když přijde s návrhem, jak to udělat.
Chcete-li vyzkoušet ve vztazích i něco
kreativnějšího, pak vám bude vyhovovat přístup, který se anglicky nazývá „as
if…” („jako kdyby…”): začněte se k druhým lidem chovat tak, jako by už byli
takoví, jaké je chcete mít. Chcete, aby váš kolega chodil na schůzky včas?
Přestaňte jej kritizovat za nedochvilnost a vyjadřovat svoje obavy, že zase
přijde pozdě. Namísto toho se k němu chovejte jako k člověku, který je
dochvilný. Očekávejte, že přijde včas. Když se to nepovede, nevyčítejte; vyjádřete
přesvědčení, že příště určitě přijde načas. A stejně tak v partnerském vztahu:
chcete-li mít vedle sebe například sebevědomého partnera, chovejte se k němu
jako k sebevědomému člověku. Všímejte si všech projevů sebevědomí a oceňte je.
Mluvte s ním jako se sebevědomým člověkem. Očekávejte sebevědomé chování. Radujte
se z partnerova sebevědomí! „As if…” je kreativní technika, tak ji berte jako
hru, bavte se při tom a všímejte si energie, kterou to přináší. A vydržte
alespoň po dobu jednoho týdne, ideálně pak 28 dní.
Pokud se přes všechnu
vaši snahu nedaří partnerský vztah zlepšit a pokud nemáte doma nezletilé děti,
zvažte, zda vám stojí za to v tomto vztahu zůstávat. Položte si otázku, zda by
vám bylo lépe bez tohoto konkrétního partnera. Pokud si odpovíte “ano”, pak
zpravidla nemá smysl v bolestném a nevyhovujícím vztahu setrvávat.
14.3. Vztahové krize
Tak jako se každý sám
v životě vyvíjíme a mezi jednotlivými stádii procházíme vývojovou krizí,
tak i naše vztahy se vyvíjejí a mezi jednotlivými stádii dochází k vztahovým
krizím. Vztahová krize je období, ve kterém se těžiště vztahu přesouvá do nové
polohy, a je často spojena s vývojovou krizí jednoho či obou partnerů.
Během vývojové krize se často vymění lidé kolem nás. Někdy je to i partner, a jindy
partner zůstane stejný, ale změní se podstata vztahu.
Osho v jedné své
knížce říká, že každý ve svém životě zažije tři až čtyři hlavní dlouhodobé
partnery. Když má člověk životní štěstí, tak se tito tři až čtyři partneři sejdou
v jedné fyzické osobě.
Když vás potká vztahová
krize, začněte zkoumat sami sebe, protože možná (a velmi pravděpodobně) dochází
k vaší vývojové změně či prochází vývojovou změnou váš partner. Místo abyste
hledali chyby u partnera, zkoumejte, kdo nyní jste, jakého partnera vedle sebe
nyní potřebujete a co nyní v partnerství nabízíte. Možná zjistíte, že váš
současný partner není špatný, jen byl vhodný do jiného vašeho období.
Žádné komentáře:
Okomentovat