Co jsem objevil ve tmě?

Na začátku července 2016 jsem si naordinoval týdenní pobyt ve tmě. Byl jsem opět u Jana Hlaváčka ve Ždárci u Skutče. Celý týden jsem byl v prostoru asi 2 x 2 metry. V jedné místnůstce bylo místo tak akorát na spaní a ve druhé křesílko, jednoduchá sprcha a suchý záchod. Byl jsem zde již podruhé. Poprvé v lednu a výsledkem tehdy bylo, že jsem začal psát knihu Cesta (ne)obyčejného člověka.

Večer před odjezdem jsem si doma pustil 3 filmy – Pochoduj nebo zemři o vojácích cizinecké legie v poušti Maroka, Pán velryb o dívce, která přivolala velryby, aby zachránila Maory, a The Power of One o bílém mladíkovi v Jihoafrické republice, který se zasloužil o sblížení černých a bílých obyvatel. Všechny tři velmi silné.

První den ve tmě jsem začal modlitbou se záměrem o dar pokory, dar vhledu a dar ochrany během pobytu ve tmě. Chvíli jsem jen tak seděl a začaly se mi v hlavě objevovat vzpomínky na filmy z předchozího večera. Uvědomil jsem si, že v realitě nic nevidím (kolem je tma), ale když vnímám vzpomínku na scénu z filmu, tak ji vidím plně osvětlenou. Stejně i vzpomínky na události z mého života. Zjistil jsem tak, že uvnitř naší představivosti máme vnitřní světlo, které je nezávislé na vnějším světle.

Před usnutím jsem ještě udělal meditaci, ve které mi přišla vize, ve které jsem letěl někam vzhůru, kde mne uchopila velká orlice a já začal sát mléko z jejího prsu a začalo se mi velmi zvětšovat tělo až skoro k prasknutí. Pak jsem usnul a spal dlouho.

Ze spánku mne občas budily bolesti zad. Po probuzení jsem si uvědomil, že mne bolí vždy na stejném místě – svaly kolem křížové kosti za 2. čakrou. Došlo mi, že již několik let mám křeč v těchto svalech, a díky tomu mám docela lordozu. Aby bolest přešla, začal jsem cvičit napřed 5 Tibeťanů, pak sestavu Navíjení vlákna z tajči, a nakonec „břišní tanec“ kroucením pánve. Bolest polevila. Toto cvičení jsem pak opakoval 3x denně každý den. Od třetího dne mne při spaní již nic nebolí. Uvolnění břicha ale přineslo velký počet sexuálních myšlenek a představ, které mne provázely po zbytek pobytu ve tmě.

Přes den jsem ještě několikrát spal. Večer jsem měl hlubokou meditaci, ve které jsem se ponořil „za tělo“ do „průzračného prostoru bez rozměru“. Byl to nádherný zážitek a asi nejhlubší meditace za celý život. Při jejím konci jsem do tohoto „nekonečného prostoru“ nadechoval bolesti různých mých známých a zde se částečně rozpouštěly.

Během třetího dne byly okamžiky „prázdna“, kdy jsem jen tak seděl a zíral do tmy. Žádné myšlenky, nic. Prázdno. Pak přišlo najednou uvědomění, kolik pýchy a velikášství v sobě stále mám. Vynořovaly se vzpomínky na situace, ve kterých se tato pýcha projevovala. Zvědomění silné pýchy mne vedlo k tomu, že jsem dost dlouho dělal modlitbu svatého Františka: „Pane, kdo jsi Ty a kdo jsem já?“

V noci se mi zdál zvláštní sen. Postupně se začala dít různá tančící písmenka, rozpadávající se jakoby fotky a vlnící se řeky. Připomínalo mi to začátek psychózy nebo stavy, které lidé popisují po požití Ayahuascy. Trochu jsem se začal bát, že jsem se zbláznil. Do klidu mne přivedlo, když jsem si vzpomněl na větu Eduarda Tomáše: „Kdo si to vše uvědomuje?“ Došlo mi, že já jako uvědomovatel celého procesu jsem klidný a stálý. Přestal jsem se bát a jen proces pozoroval. Trvalo to hodně dlouho a cítil jsem hodně „vibrující“ energie v hlavě, jako by se mi přerovnával mozek. Postupně se objevuje vnitřní otázka: „Kde v tom všem je Bůh?“ Ta mne velmi zklidní. Dochází mi, jak je důležité, aby se člověk před duchovním zážitkem setkal s dobrým učitelem a s dobrou naukou, které sice úplně nerozumí, ale která se objeví ve správnou chvíli ve vědomí. Věty Eduarda Tomáše byly takové mapy, které mne provázely tímto procesem. Bez nich je dost pravděpodobné, že by propukla psychóza. Byl jsem z toho všeho velmi unaven a na dlouho jsem usnul.

Čtvrtý den byl většinu času klid. Občas jsem viděl různá „světla“. Když jsem je ale podrobil analýze, nebyly pomocí nich vidět ani části těla, ani předměty okolo. Pan Hlaváček mi nakonec říkal, že to svítila má vlastní aura.

Odpoledne jsem cvičil meditaci HAM SA, ve které se při nádechu vyslovuje slabika ham při výdechu slabika sa. Tělo se při ní postupně nafukuje a je potřeba jednou za čas hluboce vydechnout opakovaným sa, sa, sa do úplného vyprázdnění všeho vzduchu z těla. Po nějaké době se mi začalo dít, že se tělo naplnilo vzduchem a „prázdnem“ až těsně nad hlavu, a po chvilce se od srdce udělal vnější pás „prázdna“ a ten stoupal kolem toho předchozího vysoko nad hlavu. Nad hlavou se postupně začala rozsvěcet světýlka, jakoby z čaker nad hlavou. Velká energie. Přesně v okamžiku, kdy jsem s touto meditací skončil, začalo pršet. Okolo bylo již po několik dní veliké sucho, a tak to bylo pro kraj velké požehnání.

K večeru jsem si znovu promítal celý svůj život a uvědomil jsem si, že jsem žil DOBRÝ život, že jsem splnil všechny hlavní úkoly života, a že jsem je splnil dobře. Mohu teď již klidně umřít. Každý další den je zázrak a závazek.

Pátý den jsem dělal několik hlubších meditací. Do meditací i do fází mezi nimi mi čím dál více lezly sexuální myšlenky z uvolněné spodní části těla. Ke konci některých meditací mi byly „nabídnuty“ různé schopnosti a síly. Všem nabídkám jsem odolal díky větě pana Tomáše „Nespokojte se s ničím menším než s Bohem samotným“. Při všech sexuálních vzrušeních a pokušeních mi pomáhalo zvědomovat si vnímatele procesu. Došlo mi, že proces VNÍMÁNÍ je to jediné, co se neproměňuje. Vše ostatní ano, včetně stavů hlubokého klidu, prázdna, extáze, smutku, radosti, nudy. V poslední meditaci, která byla dost silná a byla v ní „velká nabídka“, mi velmi pomohla průpravná technika z jogy spánku, a to uvědomovat si, že vše, co zažívám, je jen sen.

V noci nemohu již moc spát. Pomáhá soustředění na vnímatele.

V průběhu šestého dne vidím často jakoby světlo zapadajícího slunce. Velmi silné světlo, ale nic neosvětluje. Mimo meditaci si hraju s myšlenkami a sexuálními představami. Vždy se nechám trochu vzrušit, a pak to změnou pozornosti zase rozpustím.

K večeru se mi daří hluboká meditace. Hodně dlouhá a klidná. Ke konci si spontánně představím obličej indické avatarky Matky Meery a v sobě její stav vědomí. Přichází jasné bílé světlo a pocit, že od Matky dostávám daršan – tiché požehnání. Po chvíli si představím Dalajlamu, a hlavně jeho aspekt Avolakitéšvary – bodhisatvy milosrdenství. Objevuje se jiné světlo, bíložluté. Přichází pocit hlubokého odpuštění. Po chvíli si představím papeže Františka. Tentokrát je bez světla, ale přichází vědomí jeho velké schopnosti říkat staré věci novými slovy a nové věci starými slovy. Přichází vědomí jednoty všech spiritualit světa. Nakonec medituji na Krista. Přichází silné jasné světlo a veliká láska v srdci. Cítím vůni jako u relikvií svatých. Přichází mi do vědomí moje osobní mantra: „Pokoj tobě!“

V noci přichází stejně jako při prvním pobytu hodně kreativity. Postupně ji budu uvádět do života.

Sedmý den po ránu přichází Jan Hlaváček a povídáme si. Rozhoduji se ukončit pobyt o den dříve, protože cítím, že jsem dostal vše, co jsem měl dostat.

Před rozsvícením lampičky dělám poslední meditaci. Je nesmírně hluboká, je v ní mnoho energie a silné jasné světlo září z mého srdce.

S úctou a láskou v srdci Jan František