Na začátku července 2016
jsem si naordinoval týdenní pobyt ve tmě. Byl jsem opět u Jana Hlaváčka ve
Ždárci u Skutče. Celý týden jsem byl v prostoru asi 2 x 2 metry. V jedné
místnůstce bylo místo tak akorát na spaní a ve druhé křesílko, jednoduchá
sprcha a suchý záchod. Byl jsem zde již podruhé. Poprvé v lednu a
výsledkem tehdy bylo, že jsem začal psát knihu Cesta (ne)obyčejného člověka.
Večer před odjezdem jsem
si doma pustil 3 filmy – Pochoduj nebo zemři o vojácích cizinecké legie v poušti
Maroka, Pán velryb o dívce, která přivolala velryby, aby zachránila Maory, a The
Power of One o bílém mladíkovi v Jihoafrické republice, který se zasloužil o sblížení černých a bílých obyvatel. Všechny tři velmi silné.
První den ve tmě jsem začal
modlitbou se záměrem o dar pokory, dar vhledu a dar ochrany během pobytu ve
tmě. Chvíli jsem jen tak seděl a začaly se mi v hlavě objevovat vzpomínky
na filmy z předchozího večera. Uvědomil jsem si, že v realitě nic nevidím
(kolem je tma), ale když vnímám vzpomínku na scénu z filmu, tak ji vidím
plně osvětlenou. Stejně i vzpomínky na události z mého života. Zjistil
jsem tak, že uvnitř naší představivosti máme vnitřní světlo, které je nezávislé
na vnějším světle.
Před usnutím jsem ještě
udělal meditaci, ve které mi přišla vize, ve které jsem letěl někam vzhůru, kde
mne uchopila velká orlice a já začal sát mléko z jejího prsu a začalo se
mi velmi zvětšovat tělo až skoro k prasknutí. Pak jsem usnul a spal dlouho.
Ze spánku mne občas
budily bolesti zad. Po probuzení jsem si uvědomil, že mne bolí vždy na stejném
místě – svaly kolem křížové kosti za 2. čakrou. Došlo mi, že již několik let
mám křeč v těchto svalech, a díky tomu mám docela lordozu. Aby bolest přešla,
začal jsem cvičit napřed 5 Tibeťanů, pak sestavu Navíjení vlákna z tajči, a
nakonec „břišní tanec“ kroucením pánve. Bolest polevila. Toto cvičení jsem pak
opakoval 3x denně každý den. Od třetího dne mne při spaní již nic nebolí.
Uvolnění břicha ale přineslo velký počet sexuálních myšlenek a představ, které
mne provázely po zbytek pobytu ve tmě.
Přes den jsem ještě několikrát
spal. Večer jsem měl hlubokou meditaci, ve které jsem se ponořil „za tělo“ do „průzračného
prostoru bez rozměru“. Byl to nádherný zážitek a asi nejhlubší meditace za celý
život. Při jejím konci jsem do tohoto „nekonečného prostoru“ nadechoval bolesti
různých mých známých a zde se částečně rozpouštěly.
Během třetího dne byly
okamžiky „prázdna“, kdy jsem jen tak seděl a zíral do tmy. Žádné myšlenky, nic.
Prázdno. Pak přišlo najednou uvědomění, kolik pýchy a velikášství v sobě stále
mám. Vynořovaly se vzpomínky na situace, ve kterých se tato pýcha projevovala.
Zvědomění silné pýchy mne vedlo k tomu, že jsem dost dlouho dělal modlitbu
svatého Františka: „Pane, kdo jsi Ty a kdo jsem já?“
V noci se mi zdál
zvláštní sen. Postupně se začala dít různá tančící písmenka, rozpadávající se jakoby
fotky a vlnící se řeky. Připomínalo mi to začátek psychózy nebo stavy, které
lidé popisují po požití Ayahuascy. Trochu jsem se začal bát, že jsem se zbláznil.
Do klidu mne přivedlo, když jsem si vzpomněl na větu Eduarda Tomáše: „Kdo si to
vše uvědomuje?“ Došlo mi, že já jako uvědomovatel celého procesu jsem klidný
a stálý. Přestal jsem se bát a jen proces pozoroval. Trvalo to hodně dlouho a
cítil jsem hodně „vibrující“ energie v hlavě, jako by se mi přerovnával
mozek. Postupně se objevuje vnitřní otázka: „Kde v tom všem je Bůh?“ Ta mne
velmi zklidní. Dochází mi, jak je důležité, aby se člověk před duchovním
zážitkem setkal s dobrým učitelem a s dobrou naukou, které sice úplně
nerozumí, ale která se objeví ve správnou chvíli ve vědomí. Věty Eduarda
Tomáše byly takové mapy, které mne provázely tímto procesem. Bez nich je dost
pravděpodobné, že by propukla psychóza. Byl jsem z toho všeho velmi unaven
a na dlouho jsem usnul.
Čtvrtý den byl většinu
času klid. Občas jsem viděl různá „světla“. Když jsem je ale podrobil analýze, nebyly pomocí nich vidět ani části těla, ani předměty okolo. Pan
Hlaváček mi nakonec říkal, že to svítila má vlastní aura.
Odpoledne jsem cvičil
meditaci HAM SA, ve které se při nádechu vyslovuje slabika ham při výdechu
slabika sa. Tělo se při ní postupně nafukuje a je potřeba jednou za čas hluboce
vydechnout opakovaným sa, sa, sa do úplného vyprázdnění všeho vzduchu z těla.
Po nějaké době se mi začalo dít, že se tělo naplnilo vzduchem a „prázdnem“ až
těsně nad hlavu, a po chvilce se od srdce udělal vnější pás „prázdna“ a ten
stoupal kolem toho předchozího vysoko nad hlavu. Nad hlavou se postupně začala rozsvěcet světýlka, jakoby z čaker nad hlavou. Velká energie. Přesně v okamžiku,
kdy jsem s touto meditací skončil, začalo pršet. Okolo bylo již po několik
dní veliké sucho, a tak to bylo pro kraj velké požehnání.
K večeru jsem si
znovu promítal celý svůj život a uvědomil jsem si, že jsem žil DOBRÝ život, že
jsem splnil všechny hlavní úkoly života, a že jsem je splnil dobře. Mohu teď již klidně umřít.
Každý další den je zázrak a závazek.
Pátý den jsem dělal
několik hlubších meditací. Do meditací i do fází mezi nimi mi čím dál více
lezly sexuální myšlenky z uvolněné spodní části těla. Ke konci některých
meditací mi byly „nabídnuty“ různé schopnosti a síly. Všem nabídkám jsem odolal
díky větě pana Tomáše „Nespokojte se s ničím menším než s Bohem samotným“.
Při všech sexuálních vzrušeních a pokušeních mi pomáhalo zvědomovat si vnímatele procesu. Došlo mi, že proces VNÍMÁNÍ je to jediné, co se neproměňuje.
Vše ostatní ano, včetně stavů hlubokého klidu, prázdna, extáze, smutku,
radosti, nudy. V poslední meditaci, která byla dost silná a byla v ní
„velká nabídka“, mi velmi pomohla průpravná technika z jogy spánku, a to
uvědomovat si, že vše, co zažívám, je jen sen.
V noci nemohu již
moc spát. Pomáhá soustředění na vnímatele.
V průběhu šestého
dne vidím často jakoby světlo zapadajícího slunce. Velmi silné světlo, ale nic
neosvětluje. Mimo meditaci si hraju s myšlenkami a sexuálními představami.
Vždy se nechám trochu vzrušit, a pak to změnou pozornosti zase rozpustím.
K večeru se mi daří
hluboká meditace. Hodně dlouhá a klidná. Ke konci si spontánně představím
obličej indické avatarky Matky Meery a v sobě její stav vědomí. Přichází
jasné bílé světlo a pocit, že od Matky dostávám daršan – tiché požehnání. Po
chvíli si představím Dalajlamu, a hlavně jeho aspekt Avolakitéšvary – bodhisatvy milosrdenství.
Objevuje se jiné světlo, bíložluté. Přichází pocit hlubokého odpuštění. Po
chvíli si představím papeže Františka. Tentokrát je bez světla, ale přichází
vědomí jeho velké schopnosti říkat staré věci novými slovy a nové věci starými
slovy. Přichází vědomí jednoty všech spiritualit světa. Nakonec medituji na
Krista. Přichází silné jasné světlo a veliká láska v srdci. Cítím vůni
jako u relikvií svatých. Přichází mi do vědomí moje osobní mantra: „Pokoj tobě!“
V noci přichází
stejně jako při prvním pobytu hodně kreativity. Postupně ji budu uvádět do
života.
Sedmý den po ránu
přichází Jan Hlaváček a povídáme si. Rozhoduji se ukončit pobyt o den dříve,
protože cítím, že jsem dostal vše, co jsem měl dostat.
Před rozsvícením lampičky
dělám poslední meditaci. Je nesmírně hluboká, je v ní mnoho energie a
silné jasné světlo září z mého srdce.
S úctou a láskou v srdci Jan František
Žádné komentáře:
Okomentovat