neděle 24. července 2016

Komunitou podporovaný básník

Na začátku července jsem byl týden ve tmě. Bylo to docela zajímavé. Více si o mém pobytu můžete přečíst v tomto článku.

V rámci kreativní fáze mne napadala celá řada různých věcí. Krom jiného jsem přemýšlel, jestli mám vyrovnané stránky přijímání různých věcí do života. Objevil jsem zajímavou věc. Za všechny hmotné věci, které v životě mám, vždy platím penězi. Za věci nehmotné, které jsou možná důležitější, často neplatím nic nebo jen modlitbou či poděkováním. Došlo mi, že to asi není moc dobře.

Začal jsem tady tento jev zkoumat podrobněji a objevil jsem, že často čerpám potěšení a informace z internetu. Odebírám dvoje emailové či smskové ranní básně a pohlazení, pravidelně čtu několik blogů,  třeba blog Dagmar Baránkové dagmar-barankova.cz, Tomáše Hajzlera blog.tomashajzler.com či Jana Bílého janbily.blogspot.cz. Také využívám recepty na vaření či čtu internetové noviny. Všechno jen tak. Nic za to nedávám zpátky, protože na reklamy neklikám.

O chvíli později jsem si vzpomněl na komunitou podporované zemědělství. Jednoduchý princip, kdy lidé z komunity (obvykle širší vesnice) dají dopředu místnímu zemědělci peníze, a on jim za ně celý rok dodává lokální zdravé produkty. Každý si může zkontrolovat, jestli hnojí chemií nebo chlévskou mrvou, v jakém stavu jsou jeho zvířata či jak nakládá s půdou a zda orá po vrstevnici nebo z kopce. Pro všechny je to výhodné, ekologické a bez zbytečných peněz za ochranné známky BIO či Český produkt. Ve finanční gramotnosti se říká, že by si každý měl odkládat zhruba 10 % z každého příjmu na horší časy (základy finanční gramotnosti najdete v naší knize). Komunitou podporované zemědělství je takové odkládání na "lepší časy".

Napadlo mne, že stejným způsobem může vzniknout komunitou podporovaný básník či bloger. Já osobně jsem se rozhodl, že budu pravidelně finančně podporovat dva básníky: Oldu Hlaváčka pohlazenislovem.cz, který mi každé ráno posílá smsku s krásnou básní, a Pavla Třešňáka pondelrano.blogspot.cz, který každé pondělí posílá dotek radosti. Každá jejich báseň nebo pohlazení je pro mne něco podobného, jako když si koupím nanuka. Radostný okamžik, do kterého jsem ochoten investovat kolem 20 Kč. Posílám jim tedy trvalým příkazem jednou týdně či jednou měsíčně peníze za několik „nanuků“. Autorům dalších blogů přispívám jednorázově, když mne něco velmi zaujme. Pokud se nás najde takovýchto pravidelných i nepravidelných podporovatelů více (třeba 100), nebudou autoři muset dělat nic jiného, a takovýchto krásných básní, poučení a pohlazení bude ještě více.

Mé úvahy ve tmě pokračovaly dále. Již dlouho si uvědomuji, že jsme všichni vzájemně propojeni v nekonečné síti vzájemných vazeb a že tato síť vrátí časem zpět to, co do ní pustíme a to obvykle znásobené. Najednou jsem uviděl, jakou roli v ní hrají lidé, kteří se z nějakého důvodu nemohou postarat o sebe. Je to zpráva v pozměněném čase o nás samotných. Kdysi na začátku našeho života jsme se také nemohli o sebe postarat sami a většině z nás se stane, že na konci života opět přijde období, kdy budeme závislí na druhých. Proto je dobré v čase, kdy můžeme, posílat do sítě podporu těm, kteří nyní nemohou. Podpořit lidi velmi mladé, velmi staré, nemohoucí, postižené, narozené v ne dobré části světa. Nemám prostředky, abych podporoval všechny mně známé lidi, kteří se o sebe nemohou postarat sami. Musím volit stejně jako u básníků a blogerů. Mám človíčka, kterého podporuji pravidelně měsíční částkou matysek.veselyjirka.cz a mnoho dalších, které podporuji nepravidelně. Některé penězi, jiné slovem či fyzickou podporou. Matýska jsem si vybral především proto, že jeho rodiče našli podle mne dobrou cestu, jak si o podporu říci a jak tuto podporu využít nejen pro své dítě ale i pro jemu podobné.

Pojďme investovat nejen do akcií či zlata, ale i do našeho životního prostoru, a to jak zemského, tak mentálního či duchovního.
Jan František

Žádné komentáře:

Okomentovat