Tato kapitola je jakýmsi
základem finanční gramotnosti. Pokud jste finančně gramotní, klidně ji
přeskočte nebo si přečtěte jen pasáž o obálkové metodě.
Znám mnoho lidí, kteří
dokázali z malinkého příjmu ušetřit neuvěřitelně velké sumy. Taky znám
lidi, kteří s velkými příjmy nedokázali vyjít. Zkoumal jsem, jak to dělají
ti, kteří našetřili. Abych penězům porozuměl, chvíli jsem dělal i finančního
poradce.
Ti, kteří našetří,
používají téměř vždy jednoduchý způsob spravování peněz, který ve formě obálkové metody provozovaly už naše
babičky (a naposledy moje žena krátce po svatbě, kdy se ještě výplaty dostávaly
v hotovosti). Současně tito lidé používají dvě jednoduchá pravidla:
- kupuji si jen to, na co mám;
- z každého příjmu část odložím do rezervy – spořím.
15.1. Kupuji si jen to, na co mám
Toto jednoduché pravidlo
uplatňovali lidé již ve starém Římě. Dnešní svět je nicméně postaven na tom, že
si lidé pořizují spoustu věcí na půjčku. Půjčování peněz má smysl
v podnikání, kde je bez cizího počátečního kapitálu obvykle velmi těžké
začít. V osobní rovině je ale půjčování velmi nebezpečné. Z každé
půjčky se totiž platí úrok. Tím je předmět zakoupený na půjčku automaticky
dražší než předmět koupený ze svého. Prodejci se různými fintami snaží kupující
přesvědčit, že v jejich případě to tak není (například autobazary).
Obvykle ale nemluví pravdu.
Půjčování má
v osobní rovině smysl snad jedině tehdy, chcete-li si pořídit bydlení.
Nákup nemovitosti na hypotéku bývá považován za výhodnější variantu než platit
pronájem. Syn studoval a žil několik let v Amsterdamu. Zjistil zajímavou
věc: skoro všichni Holanďané žijí v pronajatých bytech. Poměr lidí ve
vlastním a pronajatém je v Nizozemí skoro opačný než u nás. Přitom i u nás
vychází porovnání cen vlastního bydlení a pronájmu často ve prospěch pronájmu
bytu především ve velkých městech.
Nekupujte si na půjčku
auto, elektroniku, mobil, dovolenou, oblečení nebo vánoční dárky. Když už si
z nějakého důvodu musíte půjčit, běžte do regulérní banky. Rozhodně nepoužívejte
spotřebitelské úvěry u obchodníků. Nedoporučujeme ani firmy poskytující spotřebitelské
úvěry a půjčky; rozdíl v úrokování je až dvojnásobný a vymáhací praktiky
těchto institucí mnohdy bývají opravdu drsné.
Speciálním způsobem
půjčky je kontokorentní účet. Je to
možnost čerpat peníze ze svého běžného účtu tím, že jdu takzvaně „do
minusu“. Dává smysl jako pojistka např. v situacích, kdy ještě nemáte vytvořenu
finanční rezervu a vyskytne se nějaká nenadálá, ale nutná platba (např. náhle
doslouží lednička či pračka). O této službě a její ceně vám poskytnou informace
konkrétní banky.
Dalším speciálním a docela
nebezpečným druhem půjčky je jedna z forem platební karty - kreditní karta. Většina z nás
vlastní tzv. debetní kartu. Ta vám
umožňují platit útratu z vašich vlastních peněz uložených v bance. Jinak
je tomu u kreditní karty; ta vám peníze půjčí z úvěru v bance. Pokud
peníze vrátíte na účet karty do předem určeného termínu, je půjčení bezúročné.
Když ale termín nestihnete nebo splatíte jen část, půjčka se začíná velmi draze
úročit. Kreditní karta je pro běžného člověka vcelku nebezpečný produkt a její
používání vyžaduje velkou pozornost. Má svůj smysl např. tehdy, pokud jezdíte
do ciziny a půjčujete si tam auto (třeba v USA vám auto půjčí jedině proti
kreditní kartě). Pokud do ciziny nejezdíte, kreditní kartu si nepořizujte. Nenechte
si bankou vnunit názor, jak je používání kreditní karty výhodné. Sám
kreditní kartu mám a je určena pouze pro cesty do ciziny. V ČR ji vůbec
nepoužívám.
15.2. Spoření
Ze svého příjmu je
potřeba si vždy odkládat peníze do rezervy. Již v bibli se mluví o desátku
pro Boha (církev) a desátku do rezervy na horší časy. I dnes platí, že
z každého příjmu bych měl minimálně jednu desetinu odložit stranou. Pokud
se neděje něco mimořádného, tak platí, že z každého příjmu! Takto uspořené
peníze se použijí na krytí v krizových situacích (havárie auta, onemocnění,
ztráta zaměstnání, úmrtí v rodině ad.). Peníze z rezervy se také používají
k platbě věcí, které nejsou běžnou spotřebou, jako je dovolená, nákup auta,
elektronika či vánoční dárky. Spořit si můžete „do slamníku“, na spořící účet, na
stavební spoření či jiný podobný bankovní produkt. Obvykle se jedná o kombinaci
těchto způsobů.
Zvláštní formou spoření
je spoření na důchod. Všichni si povinně odkládáme do prvního důchodového pilíře
(tedy na běžný důchod vyplácený státem) formou sociálního pojištění. Je rozumné
si na důchod odkládat i jiným způsobem. Velmi dobrý je třetí pilíř – státem
podporované spoření do důchodových fondů. Díky státní podpoře je to jedno
z mála spoření, které garantuje kladný úrok: na konci budete mít o něco
více, než do spoření sami vložíte. Pokud nepoužíváte třetí pilíř, odkládejte si
na důchod jiným způsobem – na spořící účet, do stavebního spoření, v hotovosti
do šuplíku, do drahých kovů, … I když finanční poradci nabízejí velké množství
různých možností investování a „výhodného“ ukládání peněz, skoro všechny tyto
možnosti jsou nakonec výhodné jen pro poradce a finanční instituce. Nenechte se
napálit.
Žádné komentáře:
Okomentovat