DÍL 1 - 9.5. EMOČNÍ KONFLIKTY JAKO SOUBOJ O ENERGII

Přijímání energie od druhých lidí a odevzdávání energie druhým je pro většinu z nás oblast naprosto neznámá. Přesto se s ní denně setkáváme. Jistě se vám už stalo, že jste potkali člověka, který jako by sršel energií, v jehož společnosti vám bylo dobře a který rozehnal vaše chmury a špatné nálady. Také jste jistě potkali někoho, kdo vám připadal jako „energetický vysavač“; během chvíle jste přišli o všechnu svoji energii a začali jste se cítit špatně, a to možná až na fyzické úrovni. Tento proces přesunu energie si obvykle neuvědomujeme, a přesto zásadním způsobem ovlivňuje naše životy. Dochází mezi námi k podvědomým "soubojům" o psychickou energii vyjádřenou našimi emocemi. Vítěz souboje obvykle získává pocit "moci", což jej energeticky nabijí na úkor poraženého. Tyto souboje jsou velmi časté a ponejvíce se bohužel odehrávají v rodinách.

Porozumění těmto energetickým interakcím, které mezi lidmi probíhají, nám může v životě hodně pomoci. Jednoduchý a srozumitelný popis najdete v knize Jamese Redfielda Celestinské proroctví (9). Energii druhému člověku začínáme „krást“ v okamžiku, kdy se „zmocníme“ jeho pozornosti, neboli přinutíme jej, aby nám věnoval svoji pokud možno stoprocentní pozornost. Podvědomou strategii, jak brát energii druhým lidem, si vytváříme během dětství, a to na základě zkušeností s lidmi kolem nás. Malé dítě je energeticky nesmírně silné a bezpodmínečně poskytuje svoji energii lidem okolo; vlastní energii přitom čerpá především ze svého napojení na „prostor“ kolem sebe. Dospělí ale málokdy umějí čerpat svoji energii ze svého vnitřního prostoru či z prostoru kolem sebe. Proto se stanou energetickými upíry svého dítěte. Přestože jsou přesvědčeni, že pro své dítě dělají jen to nejlepší, ve skutečnosti ho často podvědomě okrádají o jeho energii, a to zejména tehdy, když cítí nedostatek vlastní energie, když jsou unavení, podráždění, přecitlivělí.

Podle Jamese Redfielda existují čtyři základní strategie podvědomého přijímání energie od druhých lidí:

1. Agresor je nejúčinnější strategií. Jako agresor může působit člověk, který uvnitř sebe cítí podvědomou převahu nad obětí. Agresor na svou oběť slovně a občas i fyzicky útočí. Tím připoutává pozornost oběti k sobě. Oběť se agresora bojí a odevzdává mu svoji mentální energii ve formě strachu. U agresora se tento strach přeměňuje v pocit vítězství. V rodinách či v týmech, kde má rodič nebo šéf „pověst“ agresora, často lidé reagují strachem ještě předtím, než je agresor fyzicky přítomen, a snaží se zařídit všechno tak, aby se dotyčný nerozčílil a nekřičel. Agresor tak přichází do prostředí, kde strach je již „ve vzduchu“. Agresor může takto na druhé působit nejen tehdy, když má podvědomý pocit převahy, ale často i když má v sobě velký strach. Bývá tomu tak i u lidí, kteří začnou svoji agresivitu projevovat fyzicky.
   Jako svoji hlavní podvědomou strategii si člověk vytvoří strategii agresora tehdy, pokud jeho rodiče (nebo alespoň jeden z nich) byli agresor nebo lituj mne.
2.  Lituj mne je opačná strategie než agresor či tazatel (kritik). Člověk podvědomě cítí, že je slabší než druzí. Aby získal energii, začne podvědomě dělat všechno pro to, aby ho druzí lidé začali litovat. Je to poměrně silná pasivní strategie. Člověk neútočí přímo, ale zaměřuje se na city a soucit druhého. Tuto strategii používá hodně pouličních žebráků, invalidů a lidí, kteří mají v životě „smůlu“ a „ničeho nedosáhli“. Lituj mne si hodně stěžuje a ukazuje druhým své rány a bolesti. Tím přitáhne jejich pozornost na sebe, druzí s ním soucítí (a mnohdy mají i jakýsi nejasný pocit viny), a tím mu odevzdávají svoji energii.Jako svoji hlavní podvědomou strategii si člověk vytvoří lituj mne tehdy, pokud jeho rodiče (nebo alespoň jeden z nich) byli agresor nebo lituj mne.
3. Tazatel (kritik) je slabší variantou agresora. Neútočí přímo, ale na oběti hledá cokoliv, co je špatně, a začne to kritizovat. Spolehlivě nachází Achillovu patu oběti a zaútočí obvykle kritizující otázkou typu: „Proč jsi to udělal takto?“, „Proč to ještě není hotové?“, „Proč jsi mne neposlechl? Přece jsem ti říkal, že to máš udělat takto.“ Tazatel je nesmírně rozšířenou podvědomou strategií. Setkáváme se s tímto přístupem jak doma, tak ve škole či později v práci. Matky, učitelé, nadřízení i kolegové se v první řadě zaměřují na to, co v chování a jednání druhých lidí není dost dobré či co je špatně, a upozorňují na to buď přímo, anebo kritizujícími otázkami. Člověk se pak cítí odmítnutý, cítí vinu či stud za vlastní nedokonalost, a tím tazateli či kritikovi odevzdává svoji energii. Mám kamaráda, talentovaného houslistu, jemuž se během studií na JAMU opravdu mimořádně povedl absolventský koncert. K dlouhé řadě gratulantů se připojil i jeho otec, rovněž hudebník, který synův výkon ocenil větou: „Dobré to bylo, chlapče. Ale mohl’s lépe naladit.“ Syn u houslí bohužel nezůstal.  Jako svoji hlavní podvědomou strategii si člověk vytvoří tazatele, pokud jeho rodiče (nebo alespoň jeden z nich) byli tazatel nebo rezervovaný.
4. Rezervovaný je slabá varianta lituj mne. Rezervovaný člověk má kolem sebe vytvořenou „bublinu tajemnosti a dokonalosti“, která jej chrání před vnějšími tazateli a částečně i před agresory. Je to nejslabší strategie z pohledu získávání energie od druhých. Aby rezervovaný získal energii od druhých, musí jim ukázat či naznačit, že něco ví nebo že má nějaké tajemství. Tím vzbudí zájem, druhý člověk se začne doptávat - a tím rezervovanému věnuje svoji pozornost a skrze ni i svoji energii. Aby to fungovalo dostatečně dlouho, rezervovaný nikdy své tajemství přímo neprozradí, ale stále jen naznačuje, případně vyslovuje zdánlivě hlubokomyslné či tajemné komentáře k tomu, co mu druhý člověk sděluje či vypráví („No to víš, život je kanárek.“) 
   Jako svoji hlavní podvědomou strategii si člověk vytvoří rezervovaného, pokud jeho rodiče (nebo alespoň jeden z nich) byli tazatel nebo rezervovaný.

Do těchto svých podvědomých strategií padáme vždy, když cítíme nejistotu nebo nedostatek především mentální energie. Strategie používáme téměř vždy naprosto NEVĚDOMĚ, to znamená, že o tom nevíme a že si to neuvědomujeme.

Pokud podvědomě zjistíme, že vůči nám někdo používá svoji podvědomou strategii, obvykle nastartujeme tu svoji. Tím roztáčíme osobní souboj o energii, který končí buď vítězstvím jednoho a drtivou porážkou druhého, nebo (a to se děje častěji) oboustranným vyčerpáním zásob energie. Navenek se tento energetický souboj projevuje obvykle jako emoční konflikt. Především v rodině se stává, že když je po všem, ani jeden z účastníků konfliktu většinou netuší, proč konflikt začal, a průběh konfliktu si nepamatuje; oba jednali pod vlivem své strategie a zcela nevědomě.  

Abyste zjistili, jakou podvědomou strategii používáte, zkuste se na své rodiče podívat optikou těchto čtyř strategií. Zvlášť pokud vaši rodiče mají oba stejnou strategii, bude vaše strategie velmi silná, a o to více podvědomá. Bude potřeba být k sobě hodně pozorný a pravdivý, abyste svoji strategii odhalili. Všichni umíme všechny čtyři strategie a umíme mezi nimi přepínat podle potřeby. Jedna z nich je ale vždy dominantní.

Pokud se chcete vymanit z pasti těchto strategií, je potřeba být velmi pozorný sám k sobě a znát svoji obvyklou převažující strategii. Jakmile zjistíte, že v komunikaci s druhým projevujete příznaky své strategie, nebo si uvědomíte, že druhý naplňuje příznaky některé ze strategií, je potřeba z konfliktu „vystoupit stranou“ a podívat se na celou situaci třeba jako na herecký výkon odehrávající se na divadelním jevišti. Vzápětí můžete přestat uplatňovat svoji strategii a popsat strategii druhého. Když je strategie protivníka odhalena, ten ji většinou ukončí. Někdy přejde do strategie opačné, agresor do lituj mne a naopak, tazatel do rezervovaného a naopak. Opět je potřeba „vystoupit stranou“ a strategii druhého popsat. V praxi se osvědčuje nepojmenovat strategii přímo: „Teď na mne uplatňuješ agresora.“, ale situaci opsat: „Cítím, že na mne útočíš a že jsi rozčilený. Vnímám to, ale já se tě nebojím. Nabízím, pojďme si dát na chvíli pauzu a pak v diskuzi pokračovat.“ Popisovat účinně strategie druhých a zastavit jejich energetický útok chce trochu cviku.

Energetické vzorce a strategie lidského chování jsou nejspíš ještě komplikovanější a složitější, nicméně už znalost těchto čtyř vám může hodně pomoci. Především v rodině můžete souboje eliminovat, pokud strategiím porozumíte a vy sami, váš partner i děti se naučíte čerpat mentální energii ze sebe nebo z vnějšího prostoru.

9.5.1. JAK ČERPAT MENTÁLNÍ ENERGII JINAK NEŽ ENERGETICKÝM SOUBOJEM

Sami ze sebe můžete energii čerpat především pozitivním mentálním postojem a také tím, že se cvičíte v meditaci s častým soustřeďováním pozornosti do svého středu uprostřed hrudníku a sledováním svého dechu.

Z vnějšího prostředí lze energii nejlépe čerpat v čisté divoké přírodě, v lese mezi stromy, v místě s dalekým výhledem, pozorováním východu a západu slunce, pozorováním hvězdné oblohy. Nám osobně pomáhá, když si všímáme všeho pěkného a krásného kolem sebe. Honza si vědomě si všímá kytiček plevele vyrostlých v polích nebo v asfaltových plochách parkovišť. Všímá si i pěkných průčelí starších městských domů, dívá se na pěkná auta, pozoruje pěkně oblečené lidi. Ingrid má ráda barvy, odrazy světla a ruch velkoměsta. Energii jí dodává hudba ve sluchátkách, pohled na hezké muže, na lidí zabrané v družném rozhovoru, na vodu plynoucí v řece nebo na psy nadšeně se honící po trávě v městském parku.

Spolehlivým zdrojem energie je i dobře zvolený pohyb: rychlejší chůze, tanec, protažení se nebo pár boxovacích úderů jen tak do vzduchu nám téměř okamžitě dodají energii a zlepší náladu bez toho, že bychom o ni někoho jiného připravili. Propojení mysli a těla, pohybu a klidu se věnuje následující kapitola.

Předchozí  Obsah  Další