Příklady svatebních obřadů

V posledních letech jsem navštívil mnoho svateb mých kamarádů. Každá byla jiná a všechny pěkné. Některé byly velmi nápadité a originální. Jednu jsem popsal v tomto příspěvku. Rád bych se s vámi podělil o popis dvou trochu netradičních svateb. Obě byly odlišné od jiných především pojetím svatebního průvodu.

První svatba

Svatební hostina a veselí byly domluveny v jednom klubu na kraji Prahy. Svatební rituál začal poděkováním rodičům. Každý z novomanželů veřejně nahlas poděkoval svým rodičům za své zplození, za výchovu, za materiální zabezpečení a za vše další. Vzápětí poděkovali rodiče svým dětem. Budoucí nevěsta dostala od maminky pytlík buchet na cestu, ženich dostal buchty a k nim i malou placatici slivovice. Po poděkování se utvořily dva svatební průvody a vydaly se k asi 4 km vzdálenému kostelu na Levém Hradci. Jeden průvod šel po snadné cestě sjízdné i s kočárky a invalidními vozíky. Představoval ženskou cestu ke svatbě a byly v něm hlavně ženy. Ve druhém průvodu byli jen muži a vedl náročnější trasou skalami. Na cestě byla tři místa, kde se trasy průvodů křížily. Na těchto místech jsem ke svatebčanům mluvil a po mém proslovu hrála živá muzika, která jinak doprovázela mužský průvod. Mluvil jsem o životní cestě novomanželů a vždy také o jedné důležité podmínce pro šťastné manželství. Na prvním zastavení jsem popisoval první setkání budoucích novomanželů, velké vzplanutí lásky a pak rychlý rozchod. Mluvil jsem také o vzájemné lásce jako podmínce pro manželství. Hudba hrála písničku „Kdybych já ti musel …, ty bys mi musela …“ Muži a ženy se střídali ve zpěvu. Na dalším zastavení jsem vyprávěl o jejich druhém setkání, které trvalo déle, ale opět se nakonec rozešli. Mluvil jsem o vzájemném respektu a odpuštění. Hudba doplnila píseň, kterou si již nepamatuji. Na třetím zastavení jsem popisoval jejich třetí setkání, které již pokračuje bez přerušení. Také jsem mluvil o vytrvalosti a vzájemné úctě. Shodou okolností jsme zrovna ten den s manželkou oslavovali 25 let vztahu, a tak jsem to hned do této své řeči přidal jako poděkování mé ženě a povzbuzení pro všechny přítomné páry. Vlastní svatební rituál vedl křesťanský pastor na louce před kostelem v podstatě tradičním způsobem. Po svatbě se někteří pěšky a jiní auty přesunuli zpět na začátek do zmíněného klubu a zde pak proběhla svatební hostina.

Druhá svatba

Zázemí této svatby bylo na farmě poblíž Prahy, kde nastávající novomanželé žili již před svatbou. Na dvoře byl postaven velký dlouhý stůl určený pro pohoštění, na kterém se podíleli všichni účastníci svatby. Aby se předešlo tomu, že některá jídla budou přebývat a jiná chybět, připravili novomanželé synchronizační tabulku na googlu. Když se všichni sešli u prvního pohoštění, následovalo poděkování rodičům a symbolické převzetí klíče k rodinnému statku od rodičů ženicha. Po poděkování se všichni vydali na svatební průvod ve formě vzdělávací orientační cyklojízdy, kde se na jednotlivých stanovištích pod orienťáckými lampionky místo cvaknutí kleštičkami do papíru s kolonkami (což se dělá na orientačních závodech) zapisovala odpověď na otázku, která vyplynula z příběhu o svatebním rituálu odněkud daleko ze světa (z Irska, z Albánie, od Eskymáků, indiánů, …). Několik starších účastníků svatby se pak na vlastní obřadní místo na skále v lese dopravilo terénním autem místních dobrovolných hasičů. Svatební rituál vedl kněz jezuita z farnosti, kam novomanželé docházeli na svatební přípravu. Řeč kněze byla spontánní a plná laskavého humoru. Po složení manželského slibu si oba novomanželé klekli, kněz jim požehnal a prohlásil manželství za otevřené. Cesta zpět na farmu se konala opět na kole.

Více o přechodových rituálech se můžete dočíst v naší knize Vývoj člověka a přechodové rituály, která je ke stažení v elektronické formě nebo objednání v papírové formě na stránce Ke stažení.