Říjnovou reportáž z cesty podél hranic jsem
uzavřela s tím, že když to počasí dovolí a pořídím si pořádné boty,
budeme v listopadu v cestě pokračovat. Boty jsem si koupila hned dvoje:
jedny nízké, lehké, s nádechem do zelena, do kterých jsem se zamilovala na první
obutí, a jedny solidní, kotníkové, temně modré, k nimž mě přemluvili chlapci v
prodejně Hanibal s tím, že vyrazit v zimě do hor v těch zelenkavých by
bylo čiré bláznovství. S cestou to ale nakonec na poslední chvíli nevyšlo.
Zato v prosinci se nám povedlo vydat se
podél hranic alespoň na jeden den. Přelom roku jsme strávili v hájovně u kamaráda, který žije a pracuje ve
vojenském prostoru na Doupově, Karlovy Vary jsou odtud jen kousek a nám se podařilo vyrazit
z Prahy o den dříve.
Vlhké a mlhavé počasí ve Varech k výletu ani
trochu nelákalo a po sněhu tu nebylo ani památky; proto mě překvapilo značné
množství lidí, kteří s námi nastupovali do vlaku v 9:41 a v rukou třímali běžky.
V Perninku, kde všichni vystoupili, bylo zářivě slunečno a sněhu spousta. V
Potůčkách, kde jsme vystupovali my, sníh sice scházel, ale jen co jsme po
červené značce vyšplhali Sluneční strání trochu výš, obklopila nás “ladovsky”
bílá zima.
Na neznačené cestě mezi Rudnou a
Podlesím jsme se brodili nejen sněhem, ale i suchým listím a mokřady pod ním, a já duchu děkovala chlapcům z Hanibalu, že mě přesvědčili k pořádnému
zimnímu obutí. V Podlesí jsme s povděkem uvítali silnici a pokračovali po cyklostezce 2002A. Silnice po chvíli zmizela pod sněhem a přibyla upravená běžkařská stopa, o kterou byl toho dne opravdu zájem:
běžkařů z Čech i z Německa nás ten den minuly stovky, zatímco my dva pěší se
psem jsme byli vcelku rarita.
V místech, kde býval Mílov, stojí půvabná Kaple Sv. Jana Nepomuckého, kde jsem se dle pokynů psaných uvnitř na zdi pomodlilaJ Následovala poměrně monotónní cesta dlouhými průseky smrkovým lesem. O poznání půvabnější Ježíškova cesta severně za Myslivnami pak skýtala aspoň občasný výhled do krajiny. Počasí bylo překrásné a bílý sníh v odpoledním slunci až oslňující, chůze v těžkém sněhu byla ale přece jen namáhavější a kilometry ubývaly pomalu.
S blížícím se Božím Darem přibývalo i pěších výletníků a cesta se nakonec natolik zahustila, že jsme na vstup do městečka téměř stáli frontu. Davy lidí i aut jsme se nakonec úspěšně propracovali k autobusové zastávce, autobusem dojeli zpět do Karlových Varů a odtud pak pokračovali autem na Doupov. Liduprázná oblast skýtala vítaný azyl, viditelná hvězdná obloha nás naplňovala úžasem, a ač jsme byli na okraji vojenského prostoru, silvestrovská půlnoc tady proběhla v naprostém tichu J
Ingrid Němečková
Žádné komentáře:
Okomentovat