neděle 22. května 2016

Na zemi

“Pořád někde lítáš,” řekla mi kamarádka, když jsem si povzdychla, že se mi hladký průběh všedních dnů v poslední době poněkud vymyká z rukou:  s rozkvetlým a rozbujelým jarem jsem zaplavená vůněmi, barvami, změnou teplot i překotnou energií. Ztrácím nadhled, ztrácím věci, ztrácím se v myšlenkách a fantaziích, emoce lítají nahoru-dolů, co chvíli si zvrtnu kotník a občas mi poněkud překotně tluče srdce. Chtělo by to klid, stabilitu, oporu, jistotu. Pevnou půdu pod nohama. A ta je přímo pode mnou. Stěhuji se na zem.

Na zemi se dá dělat spousta věcí: jíst a pít, pracovat, psát maily, povídat si s někým, číst si, kreslit si, psát si deníček, sledovat film nebo se jen tak povalovat. Pokud jde o jídlo, některé na zemi dokonce lépe chutná. Třeba sushi. Nebo zelený čaj, ten má na zemi opravdu zemitou chuť. A když už sedíme na zemi, můžeme jíst rukama! Můžeme si tak s jídlem i trochu pohrát a intenzivněji vnímat barvy, teplotu, strukturu, vůni a chuť jídla.

S prací se na zem přesouvám tehdy, když potřebuji uvažovat pragmaticky a dodat něco opravdu reálného. Anebo když jde o rutinní práci. Anebo když chci brát ohled na svá záda. Vezmu větší krabici, položím ji na zem, dám si na ni notebook, sednu si k němu a zadek si při tom podložím pevnějším polštářem. Protože to není až tak pohodlné jako na kancelářské židli, nutí mě to častěji měnit polohu, poposedávat, rovnat záda, měnit polohu nohou. Každých půl až třičtvrtě hodiny se musím zvednout, protáhnout se, udělat pár kroků nebo protahovacích cviků. Tělo pookřeje, mozek se okysličí a lépe mi to pak myslí. A taky mě to nutí být co nejefektivnější a tolik se s prací nepárat.

Když s někým potřebuji probrat situaci nebo projekt, ve kterém je chaos, kterému chybí ukotvení, ve kterém se ztrácím nebo nemám jasno  v prioritách, rozložíme si ho na zemi a sedneme si k němu nebo nad ním posedáváme v dřepu. Kontakt se zemí a naše vlastní uzemění pak dodají projektu strukturu, přehled a stabilitu.

Na zemi se dobře protahuje, medituje, relaxuje, a taky hraje. Malé děti to přinejmenším tuší a na zemi (a často i se zemí) si hrají nejraději.  V dospělém světě ale jako bychom dávali přednosti pohledu svrchu: vysoké podpatky, barové stoličky, nejvyšší patra mrakodrapů pro nejvyšší vedení firmy, život na vysoké noze. Po čase pak můžeme zjistit, že sednout si na zem není až tak jednoduché. Na lekcích jógy, na meditacích, kde se sedí v kruhu, na akcích se spoustou hostů, kde se sedí, jak se dá, nebo právě při hře s dětmi se pak stává, že lidem činí potíže se na zem posadit, vydržet na ní sedět, a pak z ní zase vstát. Ve světě mimo Evropu a Severní Ameriku přitom lidé sedí na zemi běžně i ve vyšším věku. Mají také lepší držení těla, jsou celkově ohebnější a vyzařuje z nich víc životní energie.




Možná se se zemí přátelíte a pobývat na ní je pro vás běžné. Pokud ne, stojí to za vyzkoušení. Jarní období s letními teplotami svádí k tomu vzít deku, přibalit nějaké jednoduché jídlo (třeba sýr, jablka, mrkev a olivy), přizvat pár kamarádů a jít si sednout někam za město do trávy. Rázem můžete na zemi nejen jíst a pít, ale i povídat si. A pokud se vaše tělo na delší sezení na zemi zatím necítí, můžete jej střídat se sezením v dřepu. Dřep s patami na zemi má totiž pro tělo blahodárné účinky: uvolňuje svaly a šlachy kolem páteře, pomáhá zachovat si pružná záda, přispívá k plnému prokrvení pánve, uvolňuje energetické meridiány. Přitom běžný Evropan často nebývá v pozici dřepu ani jedinkrát za den. (Jak se naučit sedět v dřepu, popisuje cvičení “Židle nomáda”, které najdete níže a které je uvedno i v naší knize.) A je tu i třetí možnost, jak pobývat na zemi: lehněte si na ni

Ať je vám země podporou i oporou a kéž vám vědomý kontakt s ní přináší do života uzemění a klid.

https://lh5.googleusercontent.com/a_CrhyEDgKU6efzN2_6Pd8kyjd0mQQHWtoxnZuQ8MKvaOMfifgVA3t_7zFc-a1Y9Q8WpAR_HB_w866vZceVi5_Twe81tJ9Sbs_LNwTJMcS_9woI1juGBjhkHZv7jdI3aftNk0QDvAj_T_ptDsw


Židle nomáda

Začněte pomalu nacvičovat dřep s patami na zemi. Pokud zpočátku neudržíte rovnováhu, dejte si pod paty knihu nebo několik časopisů. Seďte ve dřepu jen tak dlouho, dokud vás nezačnou bolet kolena, kyčle nebo achilovky. Nepřepínejte se. Je lepší sedět v dřepu několikrát za den chvilku než jedenkrát dlouho. Postupně dobu sedu v dřepu prodlužujte. Zkoušejte se postupně v dřepu co nejvíce předklánět, aby došlo k plné relaxaci zad. Za několik týdnů se dostanete k tomu, že si v dřepu budete moci číst, pracovat či klábosit. Uvidíte sami, jak se vám uvolní záda, přibude vám energie, zpevní se a současně zpružní šlachy kolen a kotníků. Také se budete mnohem lépe vyprazdňovat, díky čemuž se vaše tlusté střevo může zbavit dlouhodobě usazených toxických kalů, a mohou se tak vyřešit i chronické potíže s játry, ledvinami a kůží.


Ingrid Němečková


Žádné komentáře:

Okomentovat