V pátek jsem byl na
svatbě svého kamaráda. Konala se v jednom kempu u Máchova jezera. Přijel
jsem z Prahy již ráno s jednou svojí známou. Vyrazili jsme spolu na
procházku do lesů a skal v okolí. Jen tak bez nějakého plánu jsme se toulali
směrem ke skalám u Hradčan. Všude kolem mladé borovice a písek. Na písku nádherný
měkoučký mech. Oba nás to lákalo bořit se bosky nohama do toho měkka.
Pak jsme vylezli na jednu
oblou skalku a dali si malou svačinu. Zatáhlo se a malinko poprchávalo. Jen tak
neznatelně, jen abychom cítili dotek vody ve vzduchu. Moc jsme nemluvili a
spíše byli potichu. Najednou se začalo objevovat TICHO. Vzduch se téměř nehnul,
šum civilizace byl daleko. Ticho kolem i ticho v nás. Zaměřili jsme oba pozornost
na toto ticho a ono začalo růst. Po chvíli jsme byli Tichem. Krásný zážitek.
Cestou zpět jsme objevili
rašelinové bažiny u východního cípu Máchova jezera. Na ceduli jsme si přečetli,
že je zde přírodní rezervace s názvem Swamp. Bažiny vznikly za Karla IV,
když se postavila hráz Máchova jezera a hladina vod zaplavila zdejší mokřadové
louky. Za téměř 700 let se vytvořily nádherné rašeliníkové bažiny včetně
masožravých rostlin rosnatek. Paráda.
Cestou do kempu jsme
ještě objevili nádhernou starou borovici rostoucí mezi mladými, asi tak pětiletými stromky.
Tady jsme se pomalu začali nalaďovat na svatbu. Staří předávají štafetu mladým.
Vlastní svatba byla moc
pěkná. Jednoduchá, jen s nutným minimem formálnosti, zato s vnímavým
zohledněním toho, že svatba je přechodový rituál. Dvě dosud
naprosto cizí rodiny se propojují dohromady a dva mladí lidé opouštějí své staré rodiny, aby
založili rodinu novou, která se stane jádrem propojujícím ony dvě staré
rodiny.
Na začátku se svatebčané
rozdělili na dvě části podle toho, zda patří k nevěstě nebo
k ženichovi. Ženich s nevěstou byli u svých chatek na opačných
koncích kempu. Tady každý z nich veřejně poděkoval svým rodičům za vše, co
pro něj udělali, od početí a zrození přes výchovu či materiální zabezpečení. Rodiče
předali svému dítěti symbolický dar, se kterým ho vypouštějí do nové rodiny.
Bylo to provedeno neformálně, a o to byly emoce silnější.
Po poděkování a předání
darů následovaly dva průvody – průvod nevěsty a průvod ženicha, a oba se
potkaly uprostřed kempu u mola. Shodou okolností formální tradice předepisuje,
že ženich stojí vlevo a nevěsta vpravo. Díky tomu se oba průvody musely
překřížit a promíchat. Vznikl zárodek nové společné rodiny.
Pak následovala svatební
řeč, ve které řečník mluvil o tom, jak se během svatby proměňuje já-já na MY.
Jak i nadále budou oba manželé stát v životě každý sám za sebe, ale nyní
se propojí tím, že si podají ruce a vznikne pevné propojení, jako když se dva
sloupy v chrámu propojí klenbou a vznikne prostor, ve kterém vzniká nový
život. Bylo moc pěkné pozorovat, jak se v tom okamžiku drželi za ruce
novomanželé, oboje jejich rodiče i několik párů mezi svatebčany. Společné pouto
se utužovalo. Po projevu následovaly
předepsané formální akty, které před vyřčením "ano" ženich přerušil a požádal paní
oddávající, zda by si manželé mohli říci navzájem své vlastní sliby. Pak teprve
řekli postupně svá "ano" na dotaz paní oddávající. A aby bylo všem jasné, že se
jedná o požehnaný obřad, připlula v tuto chvíli k molu labutí
rodinka se šesti malými labuťátky.
Pak již bylo veselí,
jídlo a pití, vtípky hostů na účet ženicha a vše, co k pořádné svatbě
patří.
Pro mne byla ta svatba
velkým zážitkem. Opět jsem si silně uvědomil, jak jsme všichni navzájem
propojeni v jednu velkou rodinu, která má jádra ze vztahů konkrétního muže
a konkrétní ženy. Tato jádra tvoří tmel společenství nás všech.
Základy toho, jak udržet
vztah pevný, a přitom svobodný, si můžete přečíst v naší knize. Také si
můžete vyzkoušet, jak se šíří energie naší velkou vzájemně propojenou rodinou
třeba tím, že budete odkaz na naši knihu sdílet se svými známými a blízkými.
Mějte se moc pěkně, vy
všichni mí vzdálení příbuzní.
Jan František Bím
Žádné komentáře:
Okomentovat