Úvodní poznámka
Následující text je
schematický a mluví v archetypální rovině. Neberte jej prosím jako přesný
popis konkrétní životní situace. Jeho smyslem je maličko poodhalit závoj
tajemství vztahu muže a ženy. Každý konkrétní vztah je specifický a jedinečný; nelze jej redukovat jen na níže popsanou archetypální úroveň. Popisuji zde situaci v naší bílé evropské (a asi americké) kultuře.
V jiných kulturách to může vypadat velmi odlišně.
Již delší dobu, když během doprovázených poutí naslouchám různým lidským příběhům, vnímám fenomén slabých otců a silných matek. Ukazuje se mi to
jako základní problém rozpadajících se vztahů a rodin, ale i maskulinizace
sportu, byznysu a politiky. Asi před rokem se ke mně prostřednictvím
mého kamaráda Ivo Musila dostalo učení o takzvaném "medicine wheel" v tradici Twisted hears.
Toto učení je obsáhlé a pracuje s mnoha různými aspekty kruhu a světových
stran. Ve snaze porozumět vztahu muže a ženy mne velmi zaujalo učení o
archetypech Muž otec, Žena matka, Žena divoška a Muž realizující svoji vizi.
Z vyslechnutých příběhů jsem nahlédl archetypální vzorec, který ale v původním učení takto explicitně určen není.
Život člověka si můžeme promítnout na směrovou kružnici
tímto způsobem:
Kruh je rozdělen na 4 světové strany, které reprezentují
hlavní přechody mezi jednotlivými obdobími života: narození na východě,
puberta na jihu, vstup do dospělosti na západě, vstup do stáří na severu a smrt
opět na východě, kde se kruh uzavírá.
"Medicine wheel" (medicínský kruh, kruh života) pracuje
s kruhem jiným způsobem. Přiřazuje jednotlivým světovým stranám různé
kvality života a různé archetypy. Pro vztah muže a ženy považuji za důležité
tyto archetypy:
· Muž otec
– strana východní. Otec je zaměřen na péči o rodinu. Svoji péči projevuje tím,
že z vnějšího světa přináší domů obživu a teplo („loví mamuty a nosí dřevo“),
v menší míře pečuje o ženu a o děti, případně o další členy domácnosti
(např. prarodiče). Chrání rodinu před vnějším nebezpečím.
· Žena
matka – strana západní. Matka je zaměřena na péči o rodinu. Svoji péči
projevuje tím, že rodí děti, pečuje o ně a vychovává je. Pečuje i o svého muže
a další příslušníky rodiny. Dále pečuje tím, že zpracovává to, co přinesl muž
zvenku, vaří, pere, uklízí. Stará se „o teplo domova“. Alegoricky „zatopí dřevem a uvaří mamuta".
· Žena
divoška – strana jižní. Divoška je cyklická žena, která vášnivě miluje, léčí,
tančí, projevuje silné emoce, má přehled o detailech všeho a všech
ve své blízkosti, je zaměřená na současný okamžik. Současně je schopna bořit,
pálit, ničit, a pak zase oživovat (viz indická bohyně Kálí). Je divoká a
nezkrotná. Skrze své tělo je schopna komunikovat s Matkou Zemí.
V indiánských kulturách přijímá skrze svoji dělohu pravidelnou měsíční
vizi pro kmen. Jako mladá se projevuje jako nymfa, milenka, amazonka, ve stáří pak jako čarodějka, Baba Jaga, La qe sabé (viz Ženy, které běhaly s vlky),
kořenářka, Žítkovská Bohyně apod. Vztahuje se k sobě a k Matce Zemi.
· Muž
realizující svoji vizi – strana severní. Tento muž je plně oddán svému
vyššímu poslání, naplňování a realizování své vize. Tuto vizi a poslání
naplňuje svojí prací a tvorbou. Zaměřuje se na budoucnost a daleké horizonty. Má
plán, jak se k budoucnosti dostat. Při naplňování spolupracuje, bojuje anebo soupeří s druhými lidmi i jinými bytostmi. Mužova vize se v průběhu
života proměňuje a prohlubuje. V mládí se archetyp projevuje jako
bojovník, milenec, sportovec. V dospělosti jako manažer, obchodník, kněz,
sociální pracovník, učitel apod. Ve stáří pak jako Mudrc, šašek, poutník … Skrze
svůj rozum, vhled či meditaci je napojen na Božství (Boha Otce, Absolutno, Slunce,
Vesmír, Tao apod.), přináší nauky, poznání a vědu. Vztahuje se k Bohu a ke skupině lidí silně přesahující rodinu.
Každý člověk (muž i žena) má v sobě v nějaké míře rozvinuty
všechny čtyři archetypy. U mužů z mého pozorování obvykle dominují mužské archetypy a u žen
ženské, nicméně všichni jsou schopni v sobě plně rozvinout kterýkoli z nich. To, které archetypy se rozvinou více nebo méně, je dáno i životními okolnostmi: například ovdovělý otec malých dětí je schopen v sobě silně rozvinout archetyp Ženy matky a výborně se postarat o své děti. Žena samoživitelka je
schopna v sobě silně rozvinout archetypy Muže otce i Muže realizujícího svoji vizi a přinést domů
dostatek peněz pro život rodiny. Mladá vědkyně v sobě rozvíjí Muže
realizujícího svoji vizi.
Rovině mezi Mužem otcem a Ženou matkou se říká "horizontální rovina" nebo "materiální stezka" od otce k matce. Rovině mezi Ženou divoškou a Mužem
realizujícím svoji vizi se říká "rovina
vertikální" nebo "spirituální stezka"
od divošky k vizionáři.
Když se člověk narodí jako malé dítě, ocitne se na východní
straně kola. Postupně stárne, prochází dětstvím a kolem puberty se začne
profilovat jako žena či muž. Začíná primárně tíhnout ke svému vertikálnímu
archetypu – Ženě divošce (tíhnou sem i někteří muži) nebo Muži realizujícímu
svoji vizi (tíhnou sem i některé ženy).
Během dospívání se člověk plně zabydlí v tomto svém archetypu.
Velmi ho začnou zajímat bytosti na druhé straně – muž dostane svoji „vizi“ ve
spojení s divokou ženou a ona ho „ucítí“ na druhé straně proti sobě.
Vznikne mezi nimi láska v podobě Eros – spojení muže a ženy.
Dominantní se stává složka milovníka a milenky. Vše je
nádherné a plné energie. Společně se pozvedají k výšinám vztahu muže a
ženy. Muž oceňuje divokost a svůdnost divošky. Žena obdivuje muže
pro to, co všechno dokáže, a oceňuje jeho vítězství a výhry mezi ostatními muži.
V okamžiku, kdy z jejich lásky (láska typu Eros)
vyroste plod v podobě narození jejich dítěte, dojde k dramatické
proměně. Žena se obvykle velkou rychlostí přesune z jihu na západ –
z divošky se stane Žena matka. Matka je neuvěřitelně silná bytost, možná
nejsilnější bytost ve vesmíru. Kvality divošky v sobě na nějakou dobu
skoro úplně ztratí.
Muž v sobě rozšíří
svoji vizi a postupně v sobě probudí Muže otce. Pro mnohé muže je ale
obtížné tyto dvě roviny v sobě rozlišit, neboť obojí se projevuje převážně
prací. Rozdíl je v tom, že Muž otec se vztahuje k rodině (tj. k ženě a dětem) a pečuje o ni. Muž realizující svoji vizi se vztahuje ke své vizi a k vnějšímu
světu. Velkou součástí pečování otce je jít „ven“ a „zvenku“ přinést „domů“
peníze vydělané prací, která v sobě zahrnuje realizaci vize. To samozřejmě není celé, součástí péče otce je i přímá pomoc matce se starostí o děti a chod
domácnosti, péče „o dům a vozidla“.
Matka je od přírody naprogramována tak, že její pozornost je
primárně určena dítěti. Dívá se na druhou stranu kola, a tam je narozené malé
dítě, které má její plnou pozornost. Je tam také otec, ten má ale pozornosti jen málo
anebo žádnou. Navíc po většinu dne otec na východní straně není, protože je „na
severu“ v práci, aby vydělal peníze a mohl je přes východ přinést domů.
Matka postupně získává pocit, že její muž (manžel = Muž otec) je slabý nebo
chybějící, protože ve chvílích, kdy jej na východě nejvíce potřebuje, neumí ho tam najít. A když už tam muž je, chová se k němu často jako
k malému dítěti prostřednictvím strohých příkazů a kritiky jakékoliv chyby
(podvědomá záměna za malé dítě).
Pro muže je pobyt na východě v archetypu Muže otce
velmi náročný, protože jen málokdy dostává adekvátní zpětnou vazbu a ocenění. Zato
„na severu“ dosahuje během realizace vize v práci často úspěchů a ocenění.
Pro ženu je pobyt na západě také velmi náročný. Nejenže
nedostává zpětnou vazbu od muže na východě, navíc je po dobu několika let
obvykle i nevyspalá a velmi osamocená. Jejím jediným společníkem je po většinu
času jen její dítě (případně děti).
Postupně dochází k tomu, že žena se v letech po narození dětí převážně vyskytuje na
západě. Je Ženou matkou a od svého partnera očekává, že bude hlavně citlivým,
vnímavým, pečujícím otcem a manželem. Takového muže ale proti sobě na východě většinou
nenachází. Muž je většinu času fyzicky i mentálně „na severu“ v práci.
Vzhlíží ke své „divošce“ a očekává od ní ocenění za dosažené úspěchy.
Tak se stane, že ač žijí vedle sebe, navzájem se při tom nevnímají, protože jsou oba na jiné rovině bytí. Situace se ještě více zkomplikuje, kdy žena po mateřské dovolené začne chodit do práce a je mnoho času také na severu. V tuto chvíli se již muž se ženou skoro nepotkávají a nevnímají.
Vyvstává otázka: Co je možné s touto situací dělat?
Slovní odpovědi jsou jasné a jednoduché, ale v praxi je to složitější.
Archetypální síly působí na podvědomé úrovni, a tak je velmi obtížné ovlivňovat
je na vědomé úrovni.
První odpověď na položenou otázku říká: Situaci prospěje,
když oba, muž i žena, budou usilovat o setkání někde poblíž roviny propojující
jihozápad se severovýchodem. Žena bude vědomě rozvíjet svoji Ženu divošku a
bude vědomě vnímat a oceňovat svého muže nejen jako otce jejich dítěte, ale také jako svého
milence a muže, který velmi pracuje. Muž bude vědomě rozvíjet svého Muže otce a
bude u své ženy vědomě vnímat a oceňovat kvality matky.
Druhá, komplexnější odpověď říká, že je důležité, aby v sobě každý rozvíjel všechny čtyři archetypy, a současně léčil zranění svých
traumat, která mu neumožňují v sobě některé kvality plně rozvinout.
Jiný pohled na vztah muže a ženy je popsán v tomto
Příběhu muže a ženy očima muže.
Doplnění o vhled v lednu 2019.
Z rozhovorů na poutích a seminářích cítím, že ženy a částečně i muži vnímají, že ženy jsou v probíhající transformaci vepředu a ušly větší kus cesty. Já si myslím, že to tak úplně není. Moderní uvědomělé ženy naplňují velmi dobře oba ženské archetypy - ženu matku i ženu divošku. Od muže očekávají, že bude také naplňovat velmi dobře oba mužské archetypy - muže otce a muže realizujícího svoji vizi. Potíž je ale v tom, že žena může poměrně dobře naplňovat oba archetypy na jednom fyzickém místě - doma. U muže je to obvykle složitější, neboť ve většině případů svoji vizi může realizovat na jiném fyzickém místě než doma. Z toho ale vyplývá, že nemůže naplňovat oba archetypy najednou v jednom fyzickém a časovém okamžiku. Ženě stačí se přepnout ve svém vědomí, muž se musí fyzicky a časově přemístit. (Samozřejmě mluvím o archetypálních rovinách. Ne o konkrétní situaci.)
Doplnění o vhled z jara 2019
Z dalších příběhů klientů jsem pochopil, že to co nám vlastně chybí, je komunita. Kdyby muž a žena žili v dobré komunitě, ať již jde o vícegenerační bydlení nebo spolubydlení lidí se stejným pohledem na svět, tak by žena v okamžiku aktuální potřeby pomoci nemusela spoléhat na svého muže (který právě loví mamuty), ale tuto potřebu by pokryl někdo z komunity (například babička). Tím, že jsme atomizovali rodiny, jsme mladé ženy na mateřské dovolené odsoudili na "samotku", což je jak známo nejhorší druh žaláře. Není divu, že si matka vybuduje extrémně silnou vazbu na jediného přítomného člověka komunity - na své dítě (a ono na ni). Slyším z příběhů, jak je složité vícegenerační soužití, ale možná svá zranění k předchozí generaci máme právě díky atomizaci rodiny.
Doplnění o vhled v lednu 2019.
Z rozhovorů na poutích a seminářích cítím, že ženy a částečně i muži vnímají, že ženy jsou v probíhající transformaci vepředu a ušly větší kus cesty. Já si myslím, že to tak úplně není. Moderní uvědomělé ženy naplňují velmi dobře oba ženské archetypy - ženu matku i ženu divošku. Od muže očekávají, že bude také naplňovat velmi dobře oba mužské archetypy - muže otce a muže realizujícího svoji vizi. Potíž je ale v tom, že žena může poměrně dobře naplňovat oba archetypy na jednom fyzickém místě - doma. U muže je to obvykle složitější, neboť ve většině případů svoji vizi může realizovat na jiném fyzickém místě než doma. Z toho ale vyplývá, že nemůže naplňovat oba archetypy najednou v jednom fyzickém a časovém okamžiku. Ženě stačí se přepnout ve svém vědomí, muž se musí fyzicky a časově přemístit. (Samozřejmě mluvím o archetypálních rovinách. Ne o konkrétní situaci.)
Doplnění o vhled z jara 2019
Z dalších příběhů klientů jsem pochopil, že to co nám vlastně chybí, je komunita. Kdyby muž a žena žili v dobré komunitě, ať již jde o vícegenerační bydlení nebo spolubydlení lidí se stejným pohledem na svět, tak by žena v okamžiku aktuální potřeby pomoci nemusela spoléhat na svého muže (který právě loví mamuty), ale tuto potřebu by pokryl někdo z komunity (například babička). Tím, že jsme atomizovali rodiny, jsme mladé ženy na mateřské dovolené odsoudili na "samotku", což je jak známo nejhorší druh žaláře. Není divu, že si matka vybuduje extrémně silnou vazbu na jediného přítomného člověka komunity - na své dítě (a ono na ni). Slyším z příběhů, jak je složité vícegenerační soužití, ale možná svá zranění k předchozí generaci máme právě díky atomizaci rodiny.