V polovině 60.let
minulého století se svět pomalu vzpamatovával z Karibské krize. Noví vůdcové
na obou stranách barikády – prezident Lyndon B. Johnson a první tajemník UV
KSSS Leonid Brežněv přitvrdili ve vzájemné rétorice a rozeběhli další kolo
atomového zbrojení. Sověti měli převahu v raketové technice a Američané
zas ve strategických bombardérech a jaderných ponorkách. Spojené státy
vytvořily síť pěti silných radarů včasné výstrahy BMWES (Ballistic Missile
Early Warning System), pomocí kterých mapovaly většinu vzdušného prostoru nad
Sovětským svazem a jeho spojenci. Tři z radarů byly umístěny daleko na
severu. Byl vytvořen odstrašující systém neustále hlídkujících strategických
bombardérů. Každou sekundu bylo ve vzduchu poblíž sovětského výsostného území 4
až 6 bombardérů plných jaderných zbraní. V hangárech na základnách byly neustále připraveny vzlétnout další stovky bombardérů. Byly připravené zalepené
obálky s rozkazy pro případ preventivního útoku. Počátkem roku 1967 bylo zřízeno Centrum pro solární předpovědi při Severoamerickém velitelství
protivzdušné obrany (NORAD). Jeho velitelem se stal mladý meteorolog Arnold L.
Snyder.
18. května 1967 se na
slunci objevily obří skvrny a 23. května došlo k velké erupci sluneční
hmoty, která byla vyvržena směrem k zemi. Novinové zprávy v USA se
předhánějí v předpovědích polární záře, která by měla být viditelná skoro
po celém území USA.
Erupce 23.5.1967 je světlá skvrna na snímku
zdroj: American Geophysical Union
zdroj: American Geophysical Union
V noci 23. května 1967
se najednou tři severní radary ze systému BMWES odmlčely. Vypadlo i další
radiové spojení. Je spuštěn poplach. Pokud byly radarové stanice napadeny
sovětskou armádou, pak to znamená jediné – během necelé hodiny dopadnou
sovětské rakety s jadernými náložemi na území spojených států. Porada na
generálním štábu se rozhodla během několika minut. Těžké rozhodování, ale tlačí
je čas. Na rozhodnutí je méně než 15 minut. Na toto byli cvičeni. Slouží
vlasti. Chrání životy milionů lidí. Obrovská odpovědnost. Rozhodnutí je jasné. Je
to válka! Rusové museli zaútočit.
Informovali prezidenta,
otevřeli zapečetěné obálky a spustili preventivní odvetný úder. Vše běží
tolikrát nacvičeným postupem. Piloti letadel ve vzduchu rozlepují obálky a v nich
je kurz na Moskvu a hlavní raketové základny. Bombardéry na letištích po celém
světě rolují na vzletové dráhy a ve formacích vzlétají. Jejich cílem jsou další
strategická místa v SSSR a Východním bloku. Jaderné ponorky dostávají
signál, vynořují se na povrch, otevírají sila balistických raket, rozlepují
obálky s tajným kódem pro odpálení raket. Čekají na rozkaz a současně startují
odpočítávání doby, kdy je odpálení rakety již jen na rozhodnutí kapitána.
Meteorologové NORAD dostávají rozkaz spočítat optimální trasy letů vzhledem k předpovědi
počasí.
Občané v USA si
užívají pohledů na krásy na obloze. Dokonce je to přenášeno televizemi.
Nádherný úkaz. Na pozadí běží válka, o které veřejnost nikdo neinformuje. Tak
je to v rozkazech v případě jaderné války. Nedělat paniku. Občanům
stejně nikdo nepomůže.
Co dělá protiletecká
obrana SSSR není jasné. Museli ale zaznamenat změnu kurzů letadel na
kontrolních letech, museli zaznamenat starty obrovského počtu letadel. Museli
vědět, že Američané útočí. Pravděpodobně startují letky stíhačů, protiletecké
obranné systémy zaměřují letící bombardéry. Otevírají se sila s balistickými
raketami. Zasedá generální štáb. Válka startuje. Na to jsou cvičeni. Chrání svou
vlast, své rodiče, ženy a děti.
I meteorolog Arnold L.
Snyder dostává rozkaz počítat dráhy letů bombardérů. Když si dá data dohromady,
je mu to jasné. To, co způsobilo nečinnost radarů a přerušení spojení, není útok
Sovětů ale magnetická bouře způsobená erupcí na Slunci. Přestože porušuje
rozkazy svých nadřízených v době války (tedy je vystaven riziku popravení),
vydává rozkaz svým meteorologům a ze stanoviště udělají telefonní centrálu.
Nařídí jim, aby expresivně, se zprávou že se utrhla půlka Slunce, volali na
jednotlivá velitelství bombardérů a zrušili útok. Na generálním štábu mu z počátku
nevěří. Co když se plete? Co když Rusové opravdu útočí? Když neodpovědí na útok
včas, bude vše ztraceno.
Chvíli to trvá,
telefonáty z NORAD stále pokračují. Zastavte ten útok! Není to válka, ale
erupce na Slunci! Po nekonečných minutách se podařilo. Generální štáb končí
útok. Ohlašuje konec cvičení. Bombardéry na kontrolních letech se vrací do
normálního kurzu, ostatní bombardéry se v rojích vrací na svá letiště.
Ponorky zastavují odpočítávání, zakrývají sila s raketami a ponořují se
zpět pod hladinu. Jedno z mnoha cvičení. Vojáci si oddechli. Tentokrát to
vypadalo zvláště opravdově.
Ráno se noviny předhánějí
s obrázky polární záře. Byla nádherná. Skoro nikdo netuší, že celý svět vděčí
jednomu muži Arnoldu L. Snyderovi za to, že se ráno lidé mohou probudit, posnídat,
přečíst noviny a jít do práce. Jeden
obvykle bezvýznamný muž, meteorolog, pozorovatel Sunce, o kterém skoro nikdo
neví, zastavil jadernou katastrofu.
Po skončení směny šel
domů a za pár hodin již zase seděl u svých přístrojů, sledoval vývoj počasí a
hleděl směrem ke slunci. Možná mu někdo z nadřízených poděkoval, možná
dostal vyznamenání a možná nafasoval pokárání za porušení rozkazu. Nevíme.
Já, Jan, autor těchto
řádků, ti Arnolde L. Snydere děkuji. Měl jsem tehdy něco málo přes tři roky a čtyři
týdny před oním 23. květnem se mi narodil nejmladší bratr. Bez tvé odvahy a
rozhodnosti bychom asi již nežili.
Odkazy na informace o
události: