neděle 1. května 2016

Proč kniha vznikla


Tak, a je to tu. Dnes viditelně startuje nová etapa mého života. Stal se ze mě spisovatel a spoluautor. Jak se to stalo? Takový neobyčejně obyčejný příběh.
Již několik let mi kamarádi a hlavně moje maminka říkali, že bych měl napsat knihu. Důvodem bylo, že podle nich jsem za sedm let, co doprovázím lidi na poutích krajinou českou i jejich krajinami vnitřními, nasbíral dost příběhů a získal náhled na život dnešních lidí. Mně osobně se do psaní nechtělo.
Zlom nastal těsně po Vánocích 2015. Měl jsem jet s manželkou a synem na zimní expedici do Norska, zažít pořádnou zimu se stany v divočině plání Handargerviddy. Den před odjezdem jsem si ale při jedné hře poranil šlachy v koleni a dcera mě musela odvézt na chirurgii. Odtud jsem se vrátil s ortézou znehybňující nohu. Bylo jasné, že do Norska nepojedu.
Objednal jsem se tedy na pobyt ve tmě. Čtvrtý den se najednou otevřelo mé tvořivé vědomí a začalo chrlit knihu; takovou transformační výkladovou cvičebnici, která by měla mít tři díly. Trvalo to asi 24 hodin. Náměty tekly a tekly. Nedalo se to zastavit.
Po návratu domů jsem dost změnil svoji práci. Najednou bylo potřeba psát. V prvních dnech to šlo samo, ještě pod vlivem zážitku ve tmě. Později už to tak snadno nešlo, ale přesto jsem dál psal a psal.   
Po nějakém čase byl první díl textově hotov. Dal jsem jej k jazykové korektuře kamarádce z meditací Ingrid. Ta se do korektury pustila opravdu s vervou, začala se ptát, a navrhovala změny. Za chvíli mi bylo jasné, že se má stát spoluautorkou.
Přeji pěkné zážitky při čtení, a hlavně při praktikování cvičení a metod, které jsou pro vás v knize připraveny.
Jan Bím


Kdyby mě před půl rokem někdo požádal, abych s ním napsala knihu o tom, jak se stát tvůrcem svého života, nejspíš bych se trochu lekla. A pak bych odmítla s tím, že toho o životě ještě nevím dost. A tak ke mně kniha přišla nenápadně, přes jazykovou korekturu. Na to jsem expert. Baví mě pomáhat textům k tomu, aby se lidem dobře četly. Jenže v Honzově knize byla hromada témat, která mi rezonují a na která se, jak jsem zjistila, taky cítím být “expert”. A tak jsem kromě vylepšení textů připravila i návrh, jak vylepšit celou knihu. Trochu jsem se bála, že se lekne a že to odmítne. Nelekl se a neodmítl. Návrh přivítal, nabídl mi spoluautorství, a když jsem se s tou myšlenkou vyrovnala a přijala to, většinu toho vylepšení pak delegoval na mně. Byla to krásná práce i radostná spolupráce, a já jsem za tu příležitost vděčná. Spolu s Akou a obrázky a Eliškou a blogem a grafikou a Facebookem je to pro mě nová příležitost, jak být tvůrcem vlastního života.
Ingrid Němečková


“Ako, zvládla bys nakreslit cvičení Pět Tibeťanů?”... “A rozkreslit let paraglaidisty?”... “Paráda. A ještě by byly dobré oddělovače textu...”  A tak se z původních několika vysvětlujících obrázků postupně stala ilustrace celé knihy. K ilustraci jsem přidala titulní stránku a pak i celou grafiku blogu. Kreativní práce, navíc spojená s dobrou věcí - to mě ba ;)
Aka Bímová


“Eliško, přijde čas, abys začala šířit knihu,” slýchávala jsem od Honzy od ledna. Ten čas právě přichází. Pokud mi něco dává smysl, tak to umím rozpohybovat do světa. S Cestou (ne)obyčejného člověka souzním, protože poznávám milníky a cvičení, které mě provázely nebo stále provází a které mě vedou k naplňování citátu od Gándího: “Buď tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.”
Eliška Pácaltová


Kniha je k dispozici v sekci Ke stažení



Žádné komentáře:

Okomentovat