Když
přijde řeč na oblíbené roční období, léto bývá jednoznačným favoritem. Má totiž
spoustu předností: svěží rána, vstávání za světla, teplo, volnější tempo, letní
šaty, lehké jídlo, lehkost bytí a dlouhé večery, kdy je radost potkat se s někým
venku u sklenky vína. Jak se ale týdny přehoupnou do srpna, léto se krátí,
dříve se stmívá, škola volá a přibývá povzdechů, že jsme si ten letní čas ani
nestihli užít. Taky máte ten pocit? Pak pro vás mám příběh, který vás přenese
zpět do intenzivního léta.
Potkala
jsem se předevčírem s Janou, jednou z mých blízkých lidí, a nad
sklenkou růžového vína jí položila konverzační otázku: „Tak co, jak si užíváš
léto?“ Řekla mi: „No, letos je to jiné
než předchozí roky ...“ „Jak to myslíš, jiné?!“, ptám se. Vyprávěla mi příběh,
který mě nadchl. A pak souhlasila, že ho i sepíše. Tady je:
„V
polovině června jsem doma prohlásila, že léto je krátké, vždycky hodně rychle
uteče a já si ho ani pořádně neužiju. Dcera se na mě vážně podívala a řekla mi:
"Poslyš, mami, vždyť ještě ani nezačaly prázdniny. Neprogramuješ ty si to
náhodou?" V té chvíli mi došlo, že ta holka má pravdu. Vždyť já si to
vlastně programuju sama! Jakmile mi to došlo, rozhodla jsem se to změnit, a
začala si opakovat afirmaci „Léto je dlouhé a já si ho užívám plnými
doušky“. Ale co pro
mě vlastně znamená naplno si užít léto? Jaká je moje představa léta, co je ta
esence? Slunce, voda, les, letní krajina, spaní pod hvězdnou oblohou, a taky
cestování, dlouhé večery a brzká rána - ano, to je moje léto. A co můžu udělat
pro ten pocit, že léto je dlouhé a já si ho plně užívám? Vtom mě to napadlo:
Jednou týdně si přivstanu a brzo ráno se zajedu vykoupat do nedalekého rybníka,
jen tak. A hned jsem to taky udělala.
Je
krásné, svěží, slunečné, časné letní ráno. A já jsem právě dorazila k rybníku.
Nikde nikdo. Den se teprve probouzí, ranní vzduch je chladný a voňavý. Ptáci
zpívají o sto šest, vodní hladina se leskne a odráží se v ní ranní slunce.
Obcházím rybník po cestičce až dozadu, tam, kde nikdo není. Vklouznu do rybníka
jen tak, bez plavek. Voda je teplá, jemná, hladká, živá a měkoučká. Hladí mě
laskavě po celém těle. Hladina je poseta bublinami odrážejícími sluneční
světlo. Jsou jako malé zářící lampiónky. Plavu mezi nimi pomalu, opatrně je rozhrnuji
rukama, a ony praskají a světlo se z nich rozprskává. Plavu v tom světle, v té
měkké sametové vodě, a cítím se být součástí toho všeho, součástí toho letního
dne.
Osvěžena
vylézám na břeh a ještě chvíli pozoruji krásu kolem. Pták letí těsně nad
hladinou, z vody vyskočí ryba, a tam dokonce plave nějaké zvíře! Zvědavě
ho pozoruji, už vidím esovitý pohyb na hladině... aha, tak to bude had, možná
užovka ... a plave směrem ke mně ... Zatrne ve mně, hadů jsem se vždycky bála.
Zůstávám ale v klidu sedět a jenom pozoruji, jak užovka vylézá na břeh do trávy.
Cítím v sobě hluboký klid a harmonii.
Do
práce přijíždím včas. Energie a otisk tohoto letního rána je tak intenzivní, že
ho v sobě cítím ještě několik dalších dní.
Následují
i další ranní koupání, a i když je to pokaždé krásné, žádné už není tak silné a
intenzivní, jako to první. Nadále ale naplňuji svoji vizi léta - léto je
dlouhé a já si ho naplno užívám.“
Přejeme
vám s Janou krásné, dlouhé léto. Kéž si ho užijete stejně intenzivně - a
po svém :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat