… a ještě jeden experiment: KLID MYSLI

“Pokud je tvým cílem mít pravdu,

budeš ve světě nacházet chyby

a budeš se snažit jej zlepšit.

Ale neočekávej klid mysli.

Pokud je tvým cílem klid mysli,

hledej chyby ve svých názorech a očekáváních.

Snaž se měnit je, ne svět.

A vždy buď připraven na to,

že nebudeš mít pravdu.”

Výše uvedný citát jsem si před časem přečetla v knížce od Petera Russella “Okno v čase”, a protože se mi líbil, přibrala jsem ho (citát, nikoli Petera) do virtuálního batohu s návody technikami, jež mě provázejí na cestě k nalezení vnitřního klidu. Připadá mi, že po klidu je čím dál větší poptávka; denně kolem sebe slýchám věty typu “Hlavně klid”,  “Zůstaň v klidu!”, “Klídek, to bude dobrý…” Bylo by fajn, kdyby existoval nějaký jednoduchý a pokud možno univerzální návod na to, jak takový klid najít. A dá vůbec v dnešní neklidné době nalézt? Ráda si čtu vyprávění o lidech slavných či svatých a ráda poslouchám příběhy lidí kolem sebe, a tak vím, že ti, kteří jej nalezli a nalézají, opravdu existují. Takže je tu přinejmenším naděje :-) A protože vnitřní klid je především klidem mysli, pojďme se po minulých experimentech s hlavou a tělem zaměřit na to, jak experimentovat se svou myslí.

                                    

Než přejdeme k tipům, jak nalézt vnitřní klid, věnujme se chvíli tomu, kde se bere neklid. Taky si občas povzdechnete, jak vás lidi kolem vás a situace, do kterých se dostáváte, štvou, vyvádějí z klidu a vytáčejí? Například u vás v práci? A přitom s kolegou, který pracuje ve stejném prostředí a se stejnými lidmi, jako by to ani nehnulo. Jako by to po něm steklo. No jestli on není tak zvaně "splachovací"… A vlastně jak to, že z jedné a téže situace se jeden člověk kácí, zatímco s druhým to ani nehne? Jak to, že jedna a tatáž věc může jednoho člověka rozradostnit, a jiného člověka znechutit? A co když to, co v nás vyvolává neklid, nejsou přímo lidi, okolnosti a situace kolem nás, ale myšlenky a úsudky, které si o těch lidech a okolnostech a situacích vytváříme? To, jak si je interpretujeme? Ony totiž v lidském světě snad ani neexistují dvě zcela totožné reakce na stejný podnět. Každý máme jiný způsob vnímání vnějších podnětů, jinak používáme našich pět smyslů, máme jiné zkušenosti, jinou fyzickou výbavu, jinou úroveň tělesné i duševní odolnosti, jiné momentální naladění atd. Dobrá zpráva je, že existuje ohromné množství způsobů, jak můžeme na okolní svět reagovat, a stejně tak nepřeberné množství variant, jak na něj reagovat v klidu. A že je to otázka naší volby. Méně dobrá zpráva je, že to zpravidla nejde samo. Většina z nás se pro to musí vědomě rozhodnout a trénovat to.                     

Jak tedy vybřednout z pocitu přetíženosti, neklidu a vnitřní nespokojenosti? V prvním kroku je dobré přijmout fakt, že “nám to nikdo nedělá”, ale že si to (více či méně vědomě) děláme sami, a to tím, jak situace a podněty vnímáme a jak je vyhodnocujeme. Naše vlastní hodnocení situací, se kterými se setkáváme, a naše vlastní myšlenky s tím spojené vyvolávají emoce, které prožíváme, a tyto emoce pak ovlivňují naše tělo: svalový tonus, držení těla, dýchání, trávení, energetickou bilanci atd. Chcete s tím trochu experimentovat? Pak pro vás mám pár tipů, jak na to:

1. Pozorujte svoji hlavu

Návod na to, jak snadno a rychle hlavu ztratit, popisuje Honzův experiment v článku NEMÁM HLAVU. My si její ztrátu necháme až nakonec. Teď si ještě ponechme a pozorujme, co se v ní děje. Mezi situacemi, ve kterých se ocitáme či nacházíme, a naší reakcí na tyto situace totiž existuje prostor. Není velký (asi 0,5 sekundy), ale když se tom chvíli cvičíme, postačí na to, abychom jej zachytili a rozhodli se, zda nám naše hodnocení a reakce, na kterou se naše mysl, emoce i tělo chystají, vyhovuje. Pokud ano, tak je to fajn. Pokud ne, můžeme tu reakci vědomě ovlivnit a změnit ji. No vážně! Vyzkoušejte si to. Pozorujte svoje myšlenky - a snažte se svého “autopilota” přistihnout při tom, jak “automaticky” spouští reakci, ve které jsme sice jako doma, ale když se nad ní trochu zamyslíme, zjistíme, že nám neprospívá. Zachyťte tu situaci a zvolte si reakci, která bude k vašemu tělu i emocím vlídnější a která vám přinese vnitřní klid. Jak to může vypadat v praxi? Vezměme si třeba situaci, kdy vám v ranní špičce cestou do práce ujíždí metro přímo před nosem. "Automaticky" se mohou objevit třeba myšlenky: "Do hajzlu! Zase mi to pláchlo! To mi ten fíra udělal naschvál! Přijdu pozdě do práce…".  Vyhovuje? Nevyhovuje? A co třeba myšlenka "Nic neděje, další metro jede za 90 vteřin, všechno v pohodě stihnu." :-)

2. Jděte do divadla:

Pokud se dostáváte do situací, které jsou psychicky náročné a ve kterých hrajete jednu z hlavních rolí, a chtěli byste je v klidu ustát, vyzkoušejte si, jaké to je, když ze své role vystoupíte a stanete se nezúčastněným pozorovatelem situace. Dobře se to trénuje třeba na pracovních schůzích nebo na rodinných srazech; pokud jsou pro vás emočně náročné, choďte na ně jako do divadla a pozorujte celou situaci z pohledu diváka: Co dneska hrají? Je to komedie, absurdní drama nebo tragický kus? Jak si vede vaše postava? A jak si vedou ostatní? Jaké bude další dějství?... Když na vás přijde řada, plynule vklouzněte do své postavy a odehrajte svůj part. Pak se můžete opět přenést do role diváka. Uvidíte, že vám odosobnění se od situace dokáže poskytnout potřebný vnitřní klid a odstup. 

3. Najděte si svého poradce:

Co říkáte na možnost vzít si v náročné situaci malou chvilku na rozmyšlenou, poradit se s někým, a pak se rozhodnout? Takový poradce nemusí být drahý; on totiž nemusí být nutně přítomný. Stačí, když si ho v dané situaci představíme. Zvolte si někoho moudrého a zkušeného, jehož názor pro vás má patřičnou váhu. Může to být reálný člověk (např. bývalý šéf, jehož ctíte a na něhož s láskou vzpomínáte), ale i někdo, kdo (už) není mezi námi; může to být historická, ale i fiktivní postava. Já jsem si třeba před lety v průběhu koučovského výcviku zvolila za poradce Gandalfa, a radí mi dodnes. Když jsem v úzkých, přestavím si ho někde za svým ramenem a ptám se: Co bys v téhle situaci udělal ty? Co bys mi poradil? Díky "mému" Gandalfovi se mi vzápětí v hlavě zrodí řešení; poděkuji a zařídím se podle toho.

4. Uvolněte obličej - a zklidníte mysl: 

Jednoduchá technika, která má přímo zázračné učinky: Najděte si chvilku, pohodlně se opřete nebo si lehněte, a pak uvolněte obličej. Povolte čelisti, tváře, bradu, uvolněte nos, oči i oblast kolem očí, čelo a spánky, kůži pod vlasy, temeno hlavy a zadní část hlavy. S uvolňujícím se obličejem a hlavou se automaticky uvolní celé vaše tělo a zklidní se mysl. 

Návod na hlubokou relaxaci těla i mysli najdete v naší knize v kapitole “Lidské tělo a pohyb”.

5. Zaměstnejte tělo:

K vnitřnímu klidu vás dovede i dobře zvolený pohyb. Zvykněte si chodit pěšky, praktikujte jógu, choďte plavat, tančete, vyzkoušejte meditaci v chůzi. Ponořte se do rytmu pohybu, do rytmu hudby, patří-li ke zvolenému pohybu, i do rytmu svého dechu. A konečně si dovolte na chvíli ztratit hlavu :-)

                                                                                                                                                    Ingrid